Re: Co s atypickými teenagery

Manžela jsem si našla ve škole. Na vysoké. Nijak jsem předtím o partnerský vztah neusilovala a musela jsem si dlouho zvykat. A do společnosti apriori rozhodně ne; čím víc to bylo o společnosti a míň o účelu, tím to pro mne bylo náročnější a bezobsažnější. Na tom taky zkolabovaly podobné aktivity jako skaut nebo předtím pionýr, protože jsem zjistila, že víc než nějaká činnost se kolem mne potulují bezcílně skupiny lidí a pořád o něčem mluví a já jim vůbec nerozumím
Komunikativní jsem začala být až v dospělosti. Ale musím prakticky denně trénovat, jinak atrofuju jak noha v sádře a jsou i dny, kdy mi mluvit vyloženě nejde. Čili není to automatická dovednost.