Re: Jak často dáváte/dávaly jste své děti na hlídání

Ale musíš chodit ven pro dřevo

Malé dítě na sídlišti - na jedni stranu opruz - jde se na písek, musí se s sebou vzít všechno, i když je hřiště hned za rohem. Zapomene se pití a zpět + 5 pater nahoru a dolů ( prožito na vlastní kůži). Poté, co jsem jednou zůstala hodinu viset s dítětem ve výtahu, tak jsem si sama netroufla ani vynést odpadky před panelák. Dítě se bálo i u babičky proběhnout po trávě, páč mělo zažito, že na travičku se nechodí = výkaly od psů.
Na druhou stranu - všechno v dosahu pěší chůze, maximálně převoz MHD pro zrychlení přesunu.
Ale i školní dítě jsem vodila do školy, protože muselo přes totálně hnusnou křižovatku, na které jsem občas měla i já co dělat, abych nevlezla nějakému autu pod kola... hřišť v dosahu několik, vybíraly jsme si, kam půjdeme, stejně tak různé herny, plavání, cvičení, nádraží s vlaky...
Teď jsme v baráku, děti vyběhnou, ale hřiště jedno, jeden dětský klub ( a když nesednou ostatní matky, tak má člověk smůlu), všechno ostatní autem nebo busem. Doktor u nás přestal před čtyřmi lety ordinovat úplně, takže se musí do sousední vsi nebo do okresního města - prašť jako uhoď. My jezdíme dál k původní dětské doktorce, je skvělá.