Re: Jak je to teda vlastně je s tou samostatností dospělých dětí?

Víš, já díky své rodině musela být tak strašně moc samostatná, že to rozhodně nebylo a není běžné. Odešla jsem v 18 letech a fakt neměla kam jít. Přežila jsem to, ale svým způsobem si následky nesu dodnes. A svým způsobem moje děti taky. Neznají, co to je mít babičku, jet za babičkou na víkend, na prázdniny, nevím, co to je, když prarodiče odvedou děti na kroužek, koupí jim třeba zmrzlinu …. Pro své děti nikdy nic takového neplánuju. Snažím se už teď, aby samostatné byly úměrně svému věku. Těším se ale na to, že svým dětem budu moct pomáhat vždy, tedy i později v dospělosti. Neplánuju je vystěhovat nijak brzo, ale až budou připravené. Snažíme se i o vybudování nějakého finančního základu pro ně, děti vědí, že jim umožníme vystudovat. A rozhodně budu hlídací babička. I když budu mít své zájmy. Z vlastní trpké zkušenosti vím, že příliš moc samostatnosti taky není dobře. A teď okolo Vánoc to cítíme více. My nemáme ty rodiny, které bychom navštěvovali. Dcera by si přála, aby se někdo přišel podívat na její imatrikulaci … no tak jo, bude tam mít opět a zase jenom mě, manžela a bráchu.