Re: Příbuzenská pěstounská péče

Tak abys to pochopila, tak ti napíšu příklad rodiny, co hlavně natahuje pracky po sociálních dávkách. Než se ti dva poznali, spadnul on do osobního bankrotu. Totální finanční pablb, co sice bere o něco víc než minimálku, ale musí každý měsíc protelefonovat 4.500,- mobilem. Komu a proč volá, to mne nezajímá, já jsem jen viděla tu sbírku faktur za dva roky zpětně, než šel do osobního bankrotu. Začal si půjčovat, na co nevím, normálně má holou zadel, ale asi chtěl nějakou holčinu ohromit nebo co. Tak si půjčil tu, pak onde, pak začal točit Providenty, až se dluh vyšplhal na cca půl mega. S tím šel do osobního bankrotu. Providenti se nepřihlásili, jen telefonní operátor, takže nakonec z půl mega zbylo jen asi 120.000,-. To se dá uplatit, když se chce. Ale mládenec se potuloval po půlce kraje, měnil zaměstnání (má jen základní vzdělání) a nespolupracoval se správcem bankrotu. To už byl na cca 55.000,- dluhu. Takže se mu dluh zvýšil znovu na cca 120.000,-. Aby ho z toho rodina dostala, vzal si na to jeho brácha půjčku a tenhle mládenec že mu to splatí prací. Jestli se tak děje nevím, ani mne to nezajímá. Bankrot byl tudíž ukončen, teď musí 5 let počkat, než doběhne ochranná lhůta. Mezitím potkal holčinu a mají spolu dvě malé děti, on krom toho platí na dítě z předchozího vztahu. Bydlí v podnájmu. Ale protože neplatili nájem, majitel je z bytu vyhodil. Krom toho dluží na elektřině i na vodě, Kolik nevím, slyšela jsem cosi o 50.000,-Kč. Nikdo jim nepůjčí, protože i jeho přítelkyně má za sebou osobní bankrot. No, brečel mi tu, že ani děti nemá čím vyfotit a že nebudou mít žádnou památku na dětství. Tak jsem mu dala starší foťák, ještě funkční. Za 3 měsíce ho neměl, ale jeho přítelkyně si koupila dotykáč. Neustále žebrají na sociálce o prachy, berou na podporách docela dost, třeba příspěvku na bydlení cca 7.000,-Kč. Takže teď mají dluhy, nikdo jim nepůjčí, aby jim pomohli, se zadlužili brácha a máma, a stejně mají další a další dluhy. Byli schopni se sebrat, nechat Doma děti (2 a 3 roky) a tři dny někde pařili. Kdyby se o děti nepostarali babi s dědou, asi by tam zdechly hlady, protože tyhle dva borce nenapadlo, že tak malé děti si samy nic k jídlu nepřichystají. Ale hlavně že oba hulí a občas si prolejou krky chlastem. Hlavně že si oba stěžujou, jak nemají práci (ale už nevidí, že vlastně ani nic pořádného neumí, jsou schopni maximálně tak do práce donést vlastní tělo), že nemůžou dopřát dětem... Děti chodí v sekáčovém, tu a tam jsou i hlady, hračky mají, co jim kdo daruje neb doslova popelnicové. Stačí, nebo chceš další podrobnosti? A tohle jsou prosím moji příbuzní. Jsem ráda, že od nás bydlí 50 km a že je v mém okolí nikdo nezná. Jsem i ráda, že už nás ani nenavštěvují. Při jejich poslední návštěvě přijeli s nemocným dítětem, můj 10-měsíční vnuk to od jejich dítka chytil a skončil na JIPce pod kyslíkem. Docela nám to pak zkomplikovalo život i logistiku, protože tatínek musel odjet na služební cestu, dcera byla s jedním dítkem v nemocnici a já měla doma to druhésice chodící do školky, ale tam ho někdo musí dovést, vyzvednout a v mezičase ohlídat, přece jen je to ještě školkáček. Pak se divíš, že jsem na některé lidi jedovatá mnebo jízlivá? Neboj, umím i pomoct, ale nesnáším, když na mně někdo přenese svoé vlastní povinnosti, protože on je přece chudáček ublíženej. Takové lidi už jsem dneska schopná poslat i tam, kde slunce nesvítí (a že mi dost dlouho trvalo, než jsem se to naučila).