Re: Co tedy s dětmi bez pozitivního přístupu?

Ona potřebuje podle mého něco, v čem by se našla a tím se jí zlepšilo sebevědomí. Nevím, jestli zrovna ten balet, ale pokud to hrozně chce a nebude to moct zkusit, je otázka, jestli to nebude horší. Samotnou v první třídě bych ji tedy za poposaných podmínek jezdit nenechala. Starší sestra by ji nemohla doprovázet (třeba i za nějaký peníz)? Možná by za chvíli zjistila, jak se často stává, že si to představovala jinak a bylo by po baletu.
Mimochodem, znovu se pokusím vnutit s myšlenou (kterou jsem navrhovala i v případě diskuse o pubertální dceři) toho prostředního sourozence, který si není jistý, že o něj tady někdo stál. Mám s tím opakovanou zkušenost v širokém okruhu příbuzných a známých, že tito prostřední bývají často z hlediska rodičů "problematičtí"