Re: Přísloví neválí se ve křoví.. nebo jo?

Monty, souhlas.

Ja kdyz koukam kolem, zavzpominam, jak jsem vsecko videla "stejnyma ocima" jako vetsina zdejsich dopisovatelek a jak mi plno veci tady vadilo, jak jsem plno veci nechtela pro svy deti, atd atd atd - vidim ty "nove rodice" a chapu je. Clovek vi, jak skola ma fungovat (no a treba nektery tady by nejradsi, aby do skoli chodili jen hosici a ucili se sede na zemi v bilych rubasich za kyvani tela zpameti koran), protoze sam do skoly chodil a tak to ma bejt.

Ono to chce cas, nez clovek zacne videt (a to jeste ne kazdy ma tu schopnost, vidim to na Cesich, co sem prisli stejne jako ja), ze ne vsecko to "tak to bylo vzdycky" je nutne udrzovat v tom "takhle jsme to vzdycky delali", a cejtit se desne pokrokovej, kdyz ustoupim o krucek.
Ono nestaci si vyrazit za kopecky na par tydnu a porovnavat. V tom se musi zit, a to ne nejak kratkou dobu. Koukat, aby se videlo, porovnavat, ze fakt neco funguje jinak a dokonce i lip. Prevzit to, co se mi libi, a udelat z toho neco noveho. Plno veci si clovek uvedomi (teda aspon hodne z nas, pevne doufam), jak je to malicherny a zbytecny na tom bazirovat (tomu se taky rika starnuti). A to by zas byla dlouha diskuze....