Ztrácejí divoká zvířata plachost?

Čím dál častěji si všímám, že "divoká" zvířata (tj. nikoliv domácí, ale ve volné přírodě) jsou o hodně míň plachá, než tomu bylo, když jsem byla dítě (tj. dejme tomu před 35 lety ). Hlavně ptáci. Už jsem si zvykla, že v Praze v jednom kuse vidím sojky a straky, které jsem nezahlédla za celé dětství na venkově. Ale čím dál častěji vidím, že pták (ať už otrslý holub nebo hrdlička, ale i kos nebo ty sojky) neuletí, i když jsem třeba dva metry od něj, maximálně třeba kousek popojde a vyzobává brouky nebo "pozpěvuje" si v klidu dál. U našich (na tom venkově, kde jsem vyrostla) chodí srnky až skoro k domům (i v létě) a před lidmi utíkají taky o dost později, než co si pamatuju (mamka je z toho celá říčná, ožírají ji zahrádku). Tenhle víkend se okolo domu promenádovala bažantice (ale ta asi utekla myslivcům z umělého odchovu, tipuju) ... V Praze už jsem několikrát viděla zajíce (naposledy přebíhal z tramvajové smyčky přes silnici do parku) ... Máte podobné zkušenosti? Nebo nějaké ještě zajímavější zážitky? Asi už zvířata zjistila, že jsou lidé v podstatě neškodní a že ve městě se nestřílí?