Expert Informačního centra pro vzdělávání

Když se tu pořád hovoří o školství, dávám sem toto:


Zasadní kritika našeho vzdělávacího systému od auditora českého školství
1. V poměru cena/výkon nemáme vzhledem k tomu, jak je u nás školství podfinancované, konkurenci. Ale to kvantita, kvalita chybí
2. Ve veřejném systému se objevila víceletá gymnázia, kam dnes chodí deset procent dětí, v Praze mnohem více, a která významnou část populace odvádějí do exkluzivního prostoru.
3. Ve Finsku, což je příklad dobré praxe, zrušili víceletá gymnázia už v 60. letech – nechtěli v tak nízkém věku děti segregovat. Proč? Když se zeptáte maturantů na gymnáziu, jestli mají kamarády na učňáku, odpoví, že samozřejmě ne. Vůbec netuší, co se „u těch druhých“ děje. Sociální dopady exkluzivity jsou zcela zásadní. Přesně to odráží skutečnost, že polovina lidí volí Zemana a polovina proti Zemanovi a navzájem se naprosto nevnímají. A jestli si někdo dělá naděje, že to časem bude lepší, tak garantuju, že s tímhle vzdělávacím systémem to lepší nebude.
4. Spor mezi dovednostním a znalostním vzděláváním je strašně umělý. Ano, musíme mít nějaké penzum znalostí. Nikdo nevolá po tom, aby je školy přestaly učit. Ale rozumní lidé mluví o tom, že by školy měly konečně začít pracovat s informačními zdroji a že by se výuka znalostí měla stát integrální součástí práce s moderními technologiemi.
5. Druhou věcí je smysl a cíl školy v budoucnu. Vzdělávání v mnohém přebírají technologie. Ale výchovu ne.
6. když srovnáme výsledky, které měli vysokoškoláci před třiceti lety a dnes, logicky došlo se zvýšením jejich počtu k výkonnostnímu poklesu, ale společnosti jako celku se to jednoznačně vyplácí.
7. Navíc je to trend globální, nedá se zastavit a země, které to pochopily jako první, na tom dneska vydělávají. Jižní Korea byla v šedesátých letech zaostalou zemí s velkým počtem negramotných lidí, něco jako dnešní Etiopie. O půl století později je to nějaká desátá nejvýkonnější ekonomika světa. Přičemž má Jižní Korea celosvětově nejvyšší počet vysokoškoláků v populaci.
8. Jak se na kardinální proměnu práce připravuje české školství?
To je jednoduché: nijak. Ve vzdělávacím systému neustále reprodukujeme starý ekonomický model, který už nefunguje a za chvíli se rozpadne úplně.
9. Nejhorší to pak bude pro regiony závislé na montovnách.
Regiony jsou vůbec časovaná bomba. Neexistence dlouhodobější vize vzdělávání se jich dotýká naprosto zásadně. V takovém Karlovarském kraji není jediná veřejná vysoká škola, navíc zde převažuje střední odborné vzdělávání a současné krajské zastupitelstvo, které je zřizovatelem středních škol, se snaží všeobecnou část ještě více oslabit, zavřít lycea a omezit přístup do maturitních oborů, a tím pádem i k vyššímu vzdělání.
10. V tom kraji za pár let nebudou příležitosti, protože tam nebudou lidi, odstěhují se jinam, budou klesat ceny nemovitostí, budou se tam stahovat lidé s existenčními problémy.
11. Ve skandinávských zemí je běžné, že všichni žáci mají individuální program, nejen ti, kdo jsou nadaní nebo mají hendikep. Všichni. Každý přece máme trochu jiné spektrum možností. Škola to má rozpoznat a pomoct žákům stanovit splnitelné individuální cíle, překonávat překážky a otevírat cesty.
12. Školy se bohužel vzdaly občanského vzdělávání hned po 11/89, protože bylo 40 let používáno jako indoktrinační nástroj. Řekly si, že budou už jen vzdělávat, ne vychovávat. Jenomže to je nesmysl, protože výchova ze školy nikdy nemůže zmizet. Občanská nauka je dneska považována za něco, co může učit každý. Navíc je průměrný věk českých učitelů 47 let, většina z nich byla formována minulým režimem.
13. A na to všechno se nalepují populistické nesmysly o multikulturních, eurounijních ideologiích, které šíří zejména Klaus mladší, mimochodem velmi populární osobnost mezi učiteli.
14. Reprodukce občanských hodnot přece není nic jiného než reprodukce Ústavy České republiky, a kdo proti tomu protestuje, nechová se demokraticky nebo vůbec nechápe, co to demokracie je.