Kambalo,
rozhodně jsi je odsoudila k hroznému životu
Ber to tak, dítětem byl každý a tudíž se každý cítí povolán ti sdělit svůj názor na tvé děti - a je úplně fuk, jestli jsou dvojčata, jedináčci, mají příliš mnoho sourozecnů, narodily se v blbé datum, rodiče jsou příliš staří nebo příliš mladí, nemluvě o tom, že tvoje děti nikdy nedosáhnou výkonů sousedovic Pepíčka, který sedí na nočníku od půl roku, v roce recituje vergilia v originále a jistě bude panem doktorem.
My jsme velmi standardní rodina - ale termín s prvním dítětem jsem měla na vánoce, takže to ho všichni litovali už předem, jaký bude chudák, a proč jsme ho tak blbě počali. Dále mě lidi litovali, že to bude kluk, protože kluci jsou zlobiví a že holčičky jsou lepší. Druhé dítě jsme měli plánovaně devatenáct měsíců od staršího - a opět kecy, jak chudáci děti a že se staršímu nebudu věnovat a tak dále. Ovšem druhé dítě byla holčička, tak se mi zase dostalo ujištění, že to se máme, že máme páreček, že už to nebudeme muset "dál zkoušet".
Pak nastoupila samozřejmě fáze "Pepíčků", kdy jsem měla pocit, že by mi měla sociálka děti odebrat, neb jsem nemožná matka, když děti nenočníkují, nemluví, nechodí stejně jako Pepíčci.
Momentálně je dcera v sedmičce a jsem zase strašná matka, která nedbá o své dítě, protože dcera chce být "sestrou u veterináře" a ne jako sousedovic Pepička "jít na Harvard" (jako že moje dcera chce být něco konkrétního, a ne mít jakýkoliv titul ze známé školy, je špatně?)...
No ale abych se vrátila k tobě... Jistě jsi plánovala dvojčata a jistě už s úmyslem, aby jim to zkazilo život.
Protože proč jinak by si lidi děti pořizovali, že