Re: Ženy v literatuře

mandel přesně tak, já jsem dost překvapená, jak to někteří vnímají.

Ano Scarlet byla v mnoha věcech poměrně bezohledná, ale po celou dobu to mělo vždy poměrně zásadní důvody a neděla to jen pro sebe.

Já mám Scarlet ráda, ne proto že by to byla jednoznačná kladná hrdinka, ale právě pro tu komplikovanost povahy, příběhu a pro ten vývoj kterým projde. Navíc v těch nejkritičtějších "morálních" momentech neselhává.

A i v té bezohlednosti má hranice, třeba zachrání Melanii a její dítě.

V okamžicích kdy ostatní hořekují a složí se, ona koná. Převezme roli vůdce rodiny, a oporu nemá vlastně v nikomu. Na tu dobu, v tom věku, to nebyla snadná role, pro dívku spíš skoro nemožná.

Udělá prostě co je třeba. Převládá v ní pragmatismus a kus zdravého rozumu, v době a společnosti která naopak stavěla na striktních pravidlech a zvyklostech.

Jsem moc ráda že bylo napsáno pokračování a příběh dostal závěr, a Scarlett měla možnost konečně dospět se vším všudy.

A napsaný je to podle mně velmi dobře, téměř jako by to psala sama Mitchelová.