Nedávno se mi chlap chlubil, jak má v 65ti letech 5tileté a 6tileté dítě, doma dvě vetší...a vím, že má i skoro stejně stará vnoučata.
Když sleduji těch 30 let svého muže - první dítě měl v 19ti...je fakt, že ty první děti si úplně naplno neužil, když byly malé (a ony jeho) z různých důvodů (vojna, stavba domu, asi si naplno neuvědomoval, jak je "super" být táta)...ale měl na ně spoustu síly, nápady, jak využít čas s nimi...a hlavně i te´d, když jsou už z domu, je jejich rádcem, pomocníkem, přítelem atd...a snad ještě nějakou dobu bude...mohou se na něj spolehnout a i na vnoučata má spoustu síly a aktivity.
Další děti přišly, když mu bylo mezi 30 a třiceti pěti. Ti se fakt užili vzájemně, myslím, že to byly jeho nejkrásnější roky života. Dětí už si dostatečně "vážil" a měl čas, chu´t a energii si jich i užít naplno...a užívá neustále, teď je mu přes 50. Děti to vnímaly a kvitují to s povděkem.
Vypadá to, pokud to tak bude i dá, že ještě docela dlouho bude pro své děti aktivní - s radou, ale i pomocí, prostě tak nějak při síle...i když samozřejmě - kdoví.
Na druhou stranu je už vidět, jak i mému hyperaktivnímu muži pomalu ty síly slábnou...pomalu, ale je to vidět. Je mu lehce přes 50, ale třeba představa, že bychom měli dítě TEĎ se i jemu zdá nereálná...vnímá i ty rozdíly na svém těle, už by se necítil na to být u SVÉHO dítěte plně aktivní se všemi nároky.
Ten pán, co jsem o něm psala na začátku, nějakým způsobem stíhá. Musí. Má o několik desetiletí mladší ženu. jen se ne moc rád vrací domů, kde na něj čeká druhá směna. Vlastně třetí. Má dvě práce, aby zajistil hypotéku...a čtyři malé děti.
Takže nevím, do kdy má mít chlap dítě...řekla bych, že rozumně tak, aby mu dal všechno, co by dítě potřebovalo aspoň do nějakých pětadvaceti let...pozornost, lásku, tu aktivitu...aby tu mohl být pro něj. A třeba pro svá vnoučata.
I když mně odešel táta hodně mladý, takže ani nizký věk nemusí být zárukou...ale mít třeba desetileté dítě v sedumdesáti mi přijde - no - sobecké k tomu dítěti. Já si ho možná užiju, ale co ono mne?
Ale život je prostě různorodý...je to na každém....