Re: Druhe dite s 50% rizikem geneticky dedicne nemoci - Ano/Ne

Je mi moc líto, že místo radosti z miminka musíš řešit takové problémy
Když mi bylo 20, myslela jsem si, že bych postižené dítě zvládla, že bych byla jako ty maminky, co se o nich natáčí dokumenty, jak zapojují své postižené děti do života a bojují se systémem.
Naštěstí se mi děti narodily zdravé, ale časem se objevily problémy - závažné astmatické potíže,neustálá nemocnost, alergie, nabalily se autoimunitní nemoci, jedno dítě vlítlo pod auto, já se zrhoutila, dostala deprese, ztratila psychickou i fyzickou kondici. Manžel si reagoval na takovou zátěž podle svého, bez pocitu zodpovědnosti a mě tím jenom potopil.
Píšu ti to, že život přichystá dost problémů i se zdravými dětmi, stane se nehoda.....ale i vy jako rodiče nemusíte být stále zdraví a v kondici, nebo někdo z vaší rodiny. Proto je rozumné rizika minimalizovat. Neznám odobně nic horšího, než se koukat na vážně nemocné dítě, na to, jak se vyrovnává s trvalým hendikepem - mezi vrstevníky, puberťáky, co vše jsou schopni lidi říct...
Je dobré, že se zamýšlíš. Jdi určitě do dalšího dítěte, jen pokud lze, minimalizuj rizika onemocnění (ať už dárce, IVF, adopce).
Je to pro vás oba čerstvé. Snad manžel chápe, co to pro vás bude znamenat - jeho přístup se zdá být lehkovážný, ale neznám ho. Možná počkejte s dalším dítětem pár let - jednak může být věda za pár let zase dál, a jednak poznáte, jak reagujete na problémy dítěte.