Re: Jak jsem se stala futrálem na děti

Možná, že to těhotenské břicho prostě všem "připomíná" i vizuálně, že se mají chovat ohleduplně. Vždyť v MHD se s tím také setkávám (ano jsou blbé výjimky, ale osobně mám výjimečně hezké zkušenosti), že k nastávající mamince, mamince s kočárkem a vlastně k mamince i tatínkovi s malým dítětem se ostatní chovají hezky, hezčeji než když jste bez malého dítěte. Tj. myslím, že je to něco prapůvodního být ohleduplní k těhotné, k mamince s malým dítětem a potažmo k tomu dítěti (narozenému, nenarozenému).
To je jedno vysvětlení, které mne napadá.
Druhé (a mohou působit současně) je to, že jsi právnička, že jsi měla rizikové... ani by mne nepřekvapilo, kdybys to měla od začátku v kartě a šlo to s tebou... a ostatní se k tobě podle toho chovali.
No a třetí vysvětlení, že ve zdravotnictví se lidé (ne třeba všichni) snaží-chtějí dělat svoji práci dobře. Že dobře, znamená chovat se slušně k pacientovi už se v dnešní době ví (nevím, zda jste někdy koukli na kousek Nemocnice na kraji města, ale přístup tehdejších doktorů, i těch sympatických byl k pacientům vlastně dost hrozný, pacienti tam nejsou partneři, ale podřízení) tj. lidé se snaží a v oboru péče o rizikové těhotetné se možná spíše nashromáždí ti co se chtějí chovat dobře než např. já nevím, na chirurgii (víc empatických lidí než arogantních a bažících po moci) - to si myslím, není to nic proti chirurgům, nechci je házet od jednoho pytle, ale takhle to bývá, stejně tak jsou různí lidé, kteří jdou dělat advokacii a vyberou si trest a jiní, kteří jsou dělat obchodní právo a jiní, kteří advokacii nechtějí, ale chtějí být soudci - prostě něco je častěji charakterizuje, proč si ten a ten obor vybírali. No a častěji možná jeden tip zdravotníků dělá předporodní péči a jeden poporodní.