Re: u nás na drsném sudetském severu

můj syn ho měl

druhý - ani nevím, jesli to bude mít příští rok


Jinak já jsem nikdy v dětsví na žádnou výraznou diskriminaci či stereotypy nenarazila ani doma ani ve vzdělávacích institucích - nehrála jsem si s panenkami apod. , dívčí hry vůbec, a nikdo mne nepoučoval, že se to hodí, byla jsem hodne divoké a kinetické dítě a nildo mne nebrudil, že holčičky způsobně chodí, v pubertě jsem "na štítě" prošla fází "já se nikdy vdávat nebudu a žádný děti nechci a mít nebudu" - oficiální komuniké a nepamatuju si, že by mi nekdo řekl, že to ale musím apod., z povolání mi rodiče úspěšně vymluvili zdravotní sestru, za což jsem jim neskutečně vděčná, protože to odhadli naprosto přesně, že to není pro mne, a místo toho jsem nakonec absolvovala matematickou třdu na gymplu a mám na to pekné vzpomínky, které nezahrnují nic v tom smylu, že holky jsou na matiku blbější atd.

Zcela dobrovolně a ráda jsem matkou tří dětí a nějaká poblblá básnička mne nechává chladnou. Asi proto, že jsem právě nikdy nezažila nejakou skutečnou masírku "to je, to není pro holky" .