Re: Byly jste hippie? - na Artu Vlasy!

"Plno veci, o kterych ja vim, ze nebyly jen tak, jak se traduje, protoze tak se to tradovat ma, aby anm to pasovalo do obrazu - a to protoze to mam z vlastni zkusenosti a napr. jak vidim TY to znas z jinych pramenu.

Tak já jsem spoustu těch věcí pochopitelně sama na vlastní kůži nezažila, ale pamatuji si třeba, co mi vyprávěli moji rodiče, kteří rozhodně nebyli žádný oficiální ani dogmatický pramen, říkali mi to, jak to sami vnímali, a to ještě ne všecko, protože se báli, abych to někde "nevykecala". Plus i další lidi, třeba rodina té emigrované holky (která se mimochodem v zahraničí velmi slušně chytla).

Z tech, co potvrzuji, ze kdyz to "ten" takhle podava, tak to musi platit 100%.
Nechápu, co tím máš na mysli, já to mám sice většinou z doslechu, ale z MNOHA RŮZNEJCH pramenů, což byli úplně normální lidi a jejich zkušenosti byly na sobě nezávislý. Takže je to minimálně tak důvěryhodný jako ti Tvoji vojáci (jejichž zkušenost máš taky jen zprostředkovanou).

"No a ja pres ten muj puvod a vselijaka zavazi vim, ze to nebylo JENOM tak, ale ze se mohly ruzne veci, a nemuselo se donaset, spiclovat, ale clovek mohl s rovnou pateri a nemusel se porad bat."

Ale o který době (ve který se mohly ty různý věci) to mluvíš? V 60. letech tomu věřím, v 70. už to asi bylo o dost horší.

Stran toho donášení, samozřejmě, že nikdo NEMUSEL donášet ani špiclovat ani tehdy (a z mých blízkých to taky nikdo nedělal), ale už nebylo tak jisté, že nikdo nebude donášet a špiclovat na Tebe, takže "nemuset se bát" bylo aspoň v mým okolí dost nereálný a s (relativně) rovnou páteří se dalo s trochou kličkování a štěstí jakžtakž existovat, ale už ne dělat práci, na kterou měl dotyčnej kvalifikaci, a i to kličkování bylo přece nedůstojný. A to, že někdo měl kolem sebe kliku na slušný lidi a jeho náhodou nikdo nenapráskal (nebo nebyl tak zajímavej, aby to někomu stálo za to) nebo to, že se něco nestalo KAŽDÝMU, že občas někdo dokázal "proklouznout" přece neznamená, že se to nedělo VUBEC. Jinými slovy, to, že se člověku zrovna konkrétně nic nestalo, ještě zdaleka neznamenalo, že se NEMUSEL BÁT. Já nevím, zda se dospělí v mém okolí museli či nemuseli bát, ale báli se a já mám tím strachem poznamenaný celý dětství.