Oblíbenost subjektivní a objektivní

Přiznám se, že jsem nedokázala přečíst celou diskusi o neoblíbených dětech, připojila jsem se až před chvílí. Ale při namátkové četbě některých příspěvků a přemýšlení o eventuálním příspěvku vlastním mně napadlo, co by řekli spolužáci (nebo členové dalších kolektivů) těch, co jsou přesvědčeni, že byli neoblíbení (nebo naopak oblíbení). Došla jsem totiž k názoru, že pocit "jsem oblíbená" nebo "jsem neoblíbená" vůbec nemusí odpovídat tomu, co si myslí "většina kolektivu" (jinak je jasné, že člověk někomu sedí, někomu ne a být oblíbená u všech je asi nerealistické přání. Chtěla jsem totiž napsat, že jsem na ZŠ asi patřila k "hvězdám třídy" (co se mi chtělo, to jsem zorganizovala, koho jsem požádala o spolupráci, pomohl, když jsem se rozhodla, že "tohle teď bude moje kamarádka", klaplo to). Ale pak mě nanapadlo, co by řekli na takovou otázku, týkající se mě ostatní spolužáci a já to vlastně vůbec nemůžu vědět. Možná mé pocity plynuly "jen" z mého sebevědomí a třeba by ostatní řekli, jak často jsem jim lezla na nervy, měnila jejich představy o věcech, měla "blbé nápady" ... Na gymplu už jsem takové sebevědomí neměla (v pubertě mě přepadaly komplexy, že jsem ošklivá, přestala jsem mít schopnost "jen tak nezávazně" komunikovat (flirtovat) s klukama) ... takže bych řekla, že jsem byla oblíbená mnohem míň. Ale třeba naopak by většina řekla, že jsem byla fajn, už třeba proto, že jsem nebyla zbytečně aktivní A třeba při maturitním večírku z jednoho kluka vypadlo, že vlastně "by se mnou rád chodil a že měl pocit, že jsem si ho taky oblíbila" a z jiného něco jako že "kdybych nebyla tak moc dobrá, tak by o mně hodně stál ..." atd. Takže, je to Vaše sebehodnocení, které jste uvedli v diskusi o oblíbenosti opřené jen o Vaše pocity a přesvědčení (protože jste se tak asi cítily) a nebo k tomu máte (třeba i z pozdější doby) informace od ostatních nebo jiný "nezávislý pohled"?