9.12.2016 10:18:15 Arnoštka
Re: Jsem na dně a nevím jak dál ...
Ještě jednou strašně moc děkuji za názory, opravdu mi strašně moc pomaháte.
Vím, že tomu člověk ani nechce věřit, tomu co jsem tady psala a opravdu, každý kdo mě zná by Vám potvrdil to, že tomu rpostě nevěří, že když neprojdeme my tak kdo? Už jen to, že se hlídám děti od svých 17 let.
...j.a.s... děkuji moc za radu zajít si k nezávislému psychologovi a tenhle posudek doložit, napadlo mě tam si zajít, ale né už to s tím nějak pracovat.
Majoranko děkuji za radu si zajít k panu Havelkovi kouknu na ty stránky děkuji.
Analfabet máš pravdu psychika je mocný čaroděj, ten nejvíc v našem těle. Já jsem vždycky k oplodnění přistupovala z nadějí a s tím, že to vyjde, ale co rok tím naděje asi opravdu klesala. Už se nebráním ničemu. A k tomu příběhu je to strašné a ukápla mi i slzička(i manželovi) tak mi řekni jak takovi projdou "sakra !!!!" Já nechci říct, že se nikdy nemůže stát to, že od prvního okamžiku nepřeskočí jiskra, bohužel se to prý stává, Ale to je ještě poslední možnost od adopce ustoupit né až poté co mám dítě doma. Je to strašné a já s mou povahou bych to opravdu nedokázala ( a to je pravě to co jim vadí, to že tohle řeknu, že bych tohle dítěti neudělala) opravdu nevím jestli jsem fakt tak špatná. Děti miluju. Kluk od sestřenice (dnes je mu 17 let) byl u mě od malička. já mu vysvětlovala věci s ježíškem, hrála si sním. Dokonce řekl, že jestli se odstěhuju on pujde se mnou (teta po něm nekřičela
), ale hlavně máme spolu takový vztah doteď. Byla jsem na prvním sv.přijmání, na ukončení 9 třídy, na koloně v tanečních, vždycky věděl, že za mnou může přijít a zaolat mi. Tak to prostě nechápu čím jsem špatná.A to co provedli ti rodiče asi bych je ani nepozdravila.Hrozný příběh
Odpovědět