Re: zivot bez dětí

Sindi, jak já Ti rozumím! Jsem na tom úplně stejně, akorát mně už bylo letos 40 a tím jsem se tak nějak smířila s tím, že už prostě potomci nebudou, do té čtyřicítky jsem pořád měla takové nutkání, že bych asi měla... A musím teda říct, že se mně tím ulevilo, spadl ze mně jakýsi balvan.

Žiju normálně, spíš teda samozřejmě volněji, než kdybych měla děti, ale je to prostě o nastavení. Taky přijdou chvilky, kdy je mi to líto, ale nějak dlouhodobě se tím netrápím. Když bych chtěla, tak bych se nad tím mohla utrápit. No a já jsem se rozhodla pro normální život, akorát v něm nejsou děti. Ne proto, že bychom je nechtěli, prostě se nám nenarodily. Dělala jsem pro to dost, ale IVF nevyšlo a z dalšího jsem měla strach, neporučila mně to onkoložka a já jsem nějak nechtěla riskovat zdraví.