Re: ZUŠ nebo sport?
"Být pohodlný vůči něčemu, co mne vůbec nebere pokládám za normální, pokud se bavíme opravdu čistě o ZÁJMOVÉ činnosti, nikoli o povinnostech typu škola/práce."
To sice ano, a taky jsem proti nucení dětí do zájmových činností, který je nebavěj, jen kvůli ambicím rodičů, ALE:
u řady činností je opruz ten úplnej začátek, kdy nic neumíš a nejde Ti to. Když tohle překonáš a začne Ti to jít, tak v té činnosti najdeš zalíbení až pak. Nebo taky ne, a pak je skutečně rozumnější s tím skončit. Ale pokud tu první fázi nepřekonáš, tak nebudeš vědět, který z těchto dvou případů to je.
My necháváme děti, aby si kroužky vybíraly samy, ale když už si vyberou, tak musí dochodit aspoň pololetí. Pokud pak opakovaně řeknou, že tohle ne (opakovaně myslím, že to není náhlý záchvat únavy z toho kroužku, což se každýmu, kdo se někdy něčím vážněji zabýval, asi stalo, že měl na chvíli chuť s tím praštit, ale pak ho to zas přešlo), tak mají naše požehnání s tím skončit a do ničeho je nenutíme.
Proto si myslím, že pokud Ti matka dovolila seknout s Tebou vybraným kroužkem HNED, tak Ti prokázala medvědí službu - domnívám se, že ten sicflajš, který potřebuješ pro školu i práci (tedy ty oblasti, ve kterých uznáváš, že to být musí) nespadne jen tak z nebe, a ta zájmová činnost je jedno z "tréninkových polí", kde se to dá natrénovat (že je občas potřeba udělat něco, co člověka až zas tak úplně nebaví, ale je to nutný, a zároveň poznat tu hranici, kdy je to kontraproduktivní)
Odpovědět