Re: Jak být dobrým rodičem táborníka?

Na táboře, kde jsem byla po 1., 2. a 3. třídě (velký podnikový tábor) byly každý rok vši - objeveno vždy po návštěvě "cizího" tábora za účelem sportovního soutěžení (říkalo se, že je máme "od těch dětí tam", ale podle mě to nebylo možné, nedostali jsme se s nimi do žádného úzkého kontaktu, ale asi se nechtělo mluvit o tom, že by vši přitáhl a roznosil někdo z "místních" dětí). Vždycky nás všechny myli "psím šamponem" (i ty, co jim vši nenašli, ani možná u všech nehledali, to se nepamatuju), ale nikdy nikoho (v 80. letech) nestříhali. Další roky jsem jezdila na tábor od školy, tam se vši neřešily, asi pro jistotu nikdo žádné nehledal