Re: Děvčátko, které mělo rádo Toma Gordona

Něco podobnýho je prej místama to střední Švédsko. Stromy tam teda nejsou všechny stejně starý, a jsou někde i relativně světlý, ale je to dost rovina a na všechny strany vidíš úplně to samý: kmeny stromů, není čeho se chytit. A jdeš a jdeš a pořád je to stejný. A věřím, že si můžeš říct: ne, tudy to správnej směr není, vrátím se. A po pár krocích už si nemůžeš bejt jistá, jestli jdeš opravdu opačným směrem (a dost možná oprávněně, předtím i teď můžeš opisovat velký kruhy...).