Zaslouží si chválu jen výjimečné činy?

Navazuji na včerejší téma o pomyslném "drbání za ušima".

Myslím, že pochvalu, uznání, pochvalnou zmínku, nazvěme to každý jak chceme - si zaslouží nejen něco, co stálo hodně práce, ale i zdánlivé banality, každodenní drobné práce, asi jako v tom vtipu, jak se muž ptá ženy "cos prosimtě celý den dělala" a ona pak ho jednou vítá v baráku plném řvoucích špinavých dětí, nádobí přetéká v dřezu, všude se válí hrozný nepořádek, a ona mu řekne "tak dneska jsem to teda nedělala".

Prostě že na to, aby člověk druhému vyjádřil uznání, nejsou třeba žádné obrovské hrdinské činy nebo olympijské výkony, vždyť to by spousta lidí nebyla pochválena celý život. Ale ty drobnosti jsou potřeba a zároveň jsou ubíjející tím, že za nimi žádný "zaznamenáníhodný" výsledek vidět není a člověk může mít pocit, že když za ten den "jen"umyl a uklidil nádobí, vytřel, roztřídil a vypral prádlo, že je to vlastně "samozřejmý" a že se to nepočítá. A to si myslím, že není pravda. Navíc tím "slouží" tomu celku (nemyslím, jako že jen jeden dělá rodině sluhu, ale když kdokoli z členů domácnosti dělá něco i pro ty druhé, tak je to vlastně taková "služba", která přispívá k celkovýmu chodu tý rodiny), a mohl by místo toho dělat něco jiného, z čeho by byl třeba "hmatatelnější" výsledek (třeba spisovatel psát knížku), co by mu bylo mnohem příjemnější, a on místo toho zvolí tu službu, která není v takovým kurzu, ale je potřeba.

A tohle si - aspoň v mých očích, zaslouží pravidelné oceňování, protože když si zkusím představit, že to někdo vůbec nedělá/přestane dělat (přestane prát, uklízet, vynášet koš), tak by to tam buď za chvíli hrozně vypadalo, nebo by o to víc té "banální" práce a méně času na "svoje věci", měli ti ostatní.

A v neposlední řadě si taky spousta lidí (určitě jen málo zde přítomných, tam už jsem zaznamenala řadu ohlasů, že to tak není ) připadá doma jako domácí spotřebič, kterého si nikdo nevšímá, dokud funguje, a je to považováno za samozřejmost.

Já to za samozřejmost nepovažuji a snažíme se k tomu vést i rodinu - že to je drobná, ale záslužná práce, je potřeba sem tam něco takovýho udělat a aspoň občas je dobrý o tom uznale promluvit.


Co myslíte vy?