Re: Máte čtyři děti nebo pocházíte ze čtyř dětí?

Jsem ze 4 dětí.
A myslím že to nejlepší co mi rodiče v životě dali jsou sourozenci.
Jednak v dětství kdy jsme byli "parta".

Tak i nyní v dospělosti. Kdy tak nějak napříč rodinou máme rodinné firmy a vzájemně se na sebe můžeme 100% spolehnout. Takže se nás to i vcelku dobře živí. Rodina je rodina, k cizím bych takovou míru důvěry mít nemohla.
Ač každý umíme něco jiného, a původně šli každý jinou cestou, nakonec jsme si velmi užiteční i "pracovně".

Vycházíme spolu dobře a sourozenci jsou nejbližší lidé, na které se mohu s čímkoli kdykoli obrátit. I naše děti mají poměrně těsné vztahy.

V dětství mi to nikdy nevadilo. Naopak spíše té rodičovské pozornosti bylo až příliš - moje mamka byla nějakých 10 let doma, to je snad jediné co si pamatuju že mi v určitém věku vadilo, že ji tím pádem máme furt za zadkem, že jsem furt "pod dohledem". Záviděla jsem kamarádkám jejichž rodiče chodili z práce později než oni ze školy :)

Materiálně si neuvědomuju že bych to nějak pociťovala, byť zpětně vím že těch peněz nazbyt nebylo, ale rodiče to prostě dokázali nějak udělat. Řekla bych že možná je to i tím že nad tím nikdo u nás nestonal jak je málo peněz. Mamka hodně šila, pletla. A všichni jsme dělali i sporty - já lyžovala, bráchové hráli hokej. Rodiče to museli asi vždy nějak udělat, vybavení nebylo nové, ale nějak to asi šlo.

Nemyslím že bych kdy slyšela že něco nemůžu protože nejsou peníze. Jelikož přístup k životu u nás byl ten - přemýšlet jak by to šlo udělat a ne hledat důvody proč to nejde.

Rozhodně bych řekla že teď ve 40ti si nějak fakt nevybavuju kolik a jakého jsem měla oblečení, nebo věcí, jak často nové rifle nebo co já vím jaké materiálno tu kdo řeší apod. A ani mi to dnes nepřijde důležité, kolik a jakých jsme měli hraček.
Ale tu vzájemnou sounáležitost, to povídání před spaním s bráchy, to špitání s baterkou pod peřinama, vyprávění hororových příběhů, společná tajemství před rodiči, to parťáctví na táborech a při lítání venku, společné lumpárny ... TO VŠE si pamatuju.

Jo řezali jsme taky, ale běda jak by na sourozence vztáhl ruku někdo jiný :)