Re: Tak jsem se rozmnožila a nějakým způsobem porodila
Ahoj MrakovaK, moc gratuluju a přeji vám oběma hodně zdraví a sil. Jte moc šikovní, že zvládáte kojení. Prcek má krásný týden, o váhu až tolik nejde. Dovol si všechen ten pláč, pochyby a výčitky. Breč, nadávej, vztekej se, neboj se říct si o pomoc a hlavně takové ty rady "že musíš být silná pro miminko" a "proč brečíte maminko, vždyť je velkej" a pod. pouštěj druhým uchem ven. Jsi v šestinedělí a to je masakr i sám o sobě. Potřebuješ se hlavně postarat sama o sebe, nebo je říct o pomoc.
Asi ti nedokážu poradit, jak se s tím vším vyrovnat, každý to máme jinak. Mně se tak nějak v průběhu měsíců, let od porodu přihodilo, že ty negativní pocity ze "selhání" (preeklampsie, akutní SC v 27+5, 890g) vystřídaly pocity hrdosti z toho, jak se nám to podařilo zvládnout. Také si vzpomínám, že z počátku jsem dcery týden porodu i váhu měla tendence nadnášet (skoro 30. týden, skoro kilo) a později již o ní mluvila jako o té šikovné osmisetgramovce z 27. týdne. Prostě to nadšení z toho, kolik toho to malé pidilidi zvládne přijít musí
.
Odpočívej, sama, nebo s miminkem, jak to cítíš. Zkus nedělat a nechovat se nějak, je proto, že slyšíš, že by to tak mělo být, zkus se řídit podle toho, jak ty cítíš, jak ty chceš aby to bylo.
Trošku pomoci třeba tady BabyKlokánci/BabyKangaroos
Odpovědět