Re: manžel a vztah k chlastu

Mám kladný a tolerantní vztah k alkoholu.
Opravdu si nemyslím, že člověk, který si denně dá pivo, dvě, tři, je norek.
Sama jsem v mládí vydržela víc než leckterý chlap, ale od doby, co mám děti, nejsem sice abstinent, ale vím, že musím být stále při vědomí
Kromě toho jsem ani v nejdivočejších dobách nepila sama, nepila doma a na žal - vždy pro radost a HLAVNĚ - ALKOHOL NIKDYNEGATIVNĚ NEZASAHOVAL DO MÉHO ŽIVOTA, ani do života mého okolí.
Partner je totéž co já v bleděmodrém

Přestože bych měla být tolerantní ke kdečemu, považuji za absolutně nepřijatelné, pokud dotyčný alkohol nezvládá, což ten Tvůj nezvládá.
Když neumí chlastat, ať nechlastá.
Takových znám dost a dost a moc dobře vím, jak vypadají tyhle typy po hospodách, kde vysedávají.
Pijí tak, jako by se už nikdy napít neměli, snaží se co nejvíc stihnout, co nejvíc se nalejt...
Nejde jim o nějakou sociální relaxaci a žvanění s kamarády o pitomostech - jde jim o to ožrat se, popř. se s někým pohádat a vše vyústí buď v lítostivou nebo agresivní opici.


Ať brečí, je paranoidní, žárlivý nebo se chce hádat či prát s kýmkoli, je v tomto stádiu člověk alkoholik, i kdyby to dělal jen 4x do roka.


Protože ho neznám za střízliva (za ožrala jsou všechny tyhle typy jak naklonované, tam není těžké si to představit), nemohu radit, co s ním.
Co kdybys ho zkusila natočit na kameru? Nebo alespoň na diktafon.
Pustit to můžeš jemu, jeho rodičům, svým rodičům...

Kdyby mi takhle řádil třeba potřetí, položila bych mu na stůl žádost o rozvod s tím, že tohle snášet nemohu, i když ho miluju, ale nechci se bát ve vlastním domově osoby, která mi má být nejblíž, a že si myslím, že čím dřív to ukončíme, tím lépe.
Aby si nemyslel, že jsme blbá slepice a přeháním, dala bych mu nahrávku s jeho příchodem domů, ať se na to koukne sám.