Re: Jak moc dobré vztahy s ex jsou ještě v pořádku

Ano. Opravuji, správně to mělo být, že mně se žádný šedesátiletý chlap nelíbí. Nelíbí v tom smyslu, že bych ho chtěla za muže, jinak to může být člověk, se kterým je radost mluvit nebo pracovat, znám takové, ale je to menšina, nemůžu si pomoct, daleko častěji jsou to rádobymoudří zapšklí prudičové, kteří se vyžívají v tom, když někde mohou dělat potíže a tím na sebe obracet pozornost, navíc bývají extrémně nesamostatní, co se týče sebeobsluhy a buťo úplně rozložení nebo naopak takoví ti šlachovití cyklisti/lyžaři, kteří se nejraději bací o tom, kdo je jak tlustý.
Já je prostě jako skupinu nemusím, ale uznávám, že výjimka je pak zase příjemný společník, když je to chlap, který něco umí (jiného než jezdit na kole) a je ochoten se podělit, tak to je nádhera.
Jako sexuálního partnera jsem jednou měla tu čest s mužem, kterému bylo necelých pade, na pohled úplně OK, ale reálně to byla spíš rehabilitační dílna. A ještě se mu pak muselo říkat, jaký je tygr, protože jinak příště stávkoval úplně. Zlý sen.