Re: Je obezita touhou po naplněném životě?

Přesně. A podtrhuje to ještě to, co psala Vlad. Nejsou vůbec schopný vnímat jiný lidi. Všechno cedí jen a pouze přes sebe. Moje matka například vnímá i moji rakovinu jako JEJÍ problém; něco, z čeho je ona zničená. Nikdy ji nenapadlo, že na prvním místě jsem zničená kupříkladu já. Nebo naopak kdykoli, když jsem někam jela na nějakou krásnou a dalekou dovolenou, tak neřekne: tak ať se ti tam líbí a užij si to, ale zásadně "ježišmarjá, to budu mít zase trápení, to zase nebudu spát". A přesto všechno bude explicite tvrdit, že ona je přece ten nejskromnější člověk na světě, na sebe nikdy nemyslí a vždycky všechno dělala jenom pro druhé.