ahoj holky,
já vás taky zdravím po delší odmlce.....potácím se teď nějak ve stereotypu děti-práce-choroby a zdá se mi to čím dál tím víc náročnější, asi už stárnu či co
Měla jsem nějakou osobní krizi, dále i tu partnerskou....první rok po MD jsem byla přímo nadšená ze změny, teď mám pocit, že absolutně nic nestíhám. Na svoje zájmy jsem absolutně rezignovala, chodím akorát trošku popoběhávat, abych se úplně neroztekla.
Karolínka zvládá 1. třídu naprosto s přehledem, ale stejně je to náročný. Lucí, to co popisuješ u Matyho se mi zdá v normě, K. taky ve škole v pohodě, přijde domů a mám pocit, že se z ní stává batole...Šplhá po nábytku, je hlučná, někdy dělá i kývavé pohyby
. Potřebují se po tom soustředění a sezení nějak uvolnit...a to sportuje a jak to jde, je pořád venku....
Filda si až chorobně všímá, co dělá sestra. Ve stejný okamžik musí dělat to co ona, musí mít stejný počet kostiček čokolády, dokonce dělá scény, že chce léky, když je dostala ségra i když je zdravý.....Snažíme se ho chválit, vysvětlovat, podporovat v čem je dobrej, ale nějak bez efektu. Už je to docela úmorný a na palici. Nemáte s tím někdo zkušenost? Tuhle mi řekl, že by chtěl být Kájou
Lillu, s pokojíčkem moc neporadím, děti mají každý svůj a v jejich případě jsem za to velice ráda. Já bych jim určitě udělala každému svůj koutek, nějaké částečné přepažení nábytkem. kapsáře jsou pracholapky, u nás vedou boxy, kam se ty jejich sbírky v případě nejvyšší nouze rychle nahází.
Ad aktovka, řekla bych teď, že hlavně ať se líbí Bártíkovi, po prvním roce už je u nás dosti "jetá" a hlavně jí nosí stejně akorát ze třídy do šatny. Do školy sama nechodí, takže nosí (vozí) rodiče.....