Re: Vychova s Nevychovou

Janino,
asi jde o to, co si pod tím představuješ.
On totiž nikdo není furt a za všech okolností příkladný, nejsme banda Mirků Dušínů - jsme lidi. A děti jsou taky lidi. Tudíž mají stejně jako my "právo" být otrávené, naštvané, rozmrzelé, třeba i někdy vzteklé. Osobně vidím největší chybu v tom měření odlišným metrem. Mně když se nechce, tak se mi nechce a normálně to dítěti oznámím, stejně jako to on oznamuje mně. Nemá z toho žádný trauma a nežije v iluzi, že je rodič otrok a vykonavatel jeho příkazů. V podstatě si může dělat co chce a kupodivu toho nikdy nijak nezneužil a řekla bych, že je velice slušnej, ohleduplnej a příjemnej chlapík, i když je samozřejmě někdy "na ránu" - ale sakra, kdo z nás dospělých ne? Copak my všechno děláme dobře, ochotně, s úsměvem na tváři?