Re: Nočník, jak dál?

Tak školka byla motivace u nás - resp. pro dceru.
Dcera je narozená v září, v dubnu když byl zápis se mi dokonce v den kdy jsme byli odevzdat přihlášku na školkové zahradě pokakala do plíny, tak s ní musel jít přítel domů a já jsem tam zůstala na odevzdání přihlášky sama. Za 14 dní na to (bylo jí 2roky a 7 měsíců) jsme si šly pro rozhodnutí. Byla přijata. Dcera do školky sama moc chtěla a těšila se tam. V kabelce rozhodnutí o přijetí a za ruku dítě s plínou.... celou cestu jsem jí kázala jak jí tam vezmou jen když nebude mít plínu a bude chodit na nočník nebo na záchod.
Je to neuvěřitelné! ale ona to snad pochopila, od toho odpoledne začala běžně chodit na nočník a žádné nehody neměla. Jak kdyby si říkala, že se to nebude učit předem a třeba zbytečně, kdyby jí náhodou nevzali.
Opravdu jsem nedoufala a bála se jak to v září bude, když v dubnu nebyla schopná si dojít na nočník. Pokud jsem jí nechala bez plíny, tak se klidně počůrala a mnohdy jí to bylo i jedno a ani mi to nepřišla říct a chodila mokrá. A pak najednou ze dne na den začala chodit na noční. Dodneška nechápu jak je možné, že se to dokáže takhle změnit ze dne na den .
Dokonce mám dojem, že od té doby neměla jedinou nehodu.

Ještě můžeš zkusit takové ty plenkové kalhotky... nebo látkovku, aby pochopila, že je nepohodlné být v mokru.