Re: RaBR - jak poznáme, který požadavek je oprávněný

Mirku, ze své zkušenosti - tím, že dítěti něco zakážeš, ho nepřiměješ k tomu, aby neoblíbenou činnost dělalo rádo a pořádně. Co se týče PC a TV - dohodnu se s dítětem na době, kterou takto tráví a jak využije zbylý čas, je na něm.
U staršího syna třeba vůbec není problém - zvládá si všechno organizovat sám, sedí dost času u počítače, stíhá ale všechno do školy, chodit se psem, i hrát na klavír (teď už dobrovolně). Na tom počítači se navíc věnuje taky učení - jen po svém. Překládá písničky a filmy, dívá se na zajímavá videa, zaměřená společensky a duchovně, poslouchá hudbu. Nevidím důvod, proč bych ho měla někam tlačit, "musení" má ve škole dost. Někdy mu nabídnu, jestli nechce se mnou na zahradu, že si budeme povídat, nebo do kuchyně pomoct s vařením, jsou to hezké chvilky spolu strávené, někdy ho požádám o pomoc s něčím, nikdy ho nenutím, netlačím na něj a funguje to. Základ je ten, že nám nebo jemu, když něco dělá sám, je v tom dobře. Jinak to stejně nemá efekt.

Z hudebkou a vedeným hraním na nástroj mám rozporuplnou zkušenost. Když děti hrály ze své vůle, pro sebe, hrály rády. Ve chvíli, kdy začaly být organizované v ZUŠce a z hudby se stala povinnost, přestalo je to bavit, je to pro ně jen další škola. Z připomínání domácího cvičení se stala pruda pro všechny. Pro mě je to velké poučení, je lepší dělat cokoliv pro radost, než podle mě dobrou věc proto, že si myslím, že by se to jednou mohlo hodit. Jestli chci dítě k něčemu přivést, tak tím, že to budu sama dělat a ono bude vnímat radost z toho, že to dělám. A když ho to zajímat nebude, najde si něco jiného.