Re: Čekám dítě, které už nechci

Evka a3,
nevím, jestli si téměř po 2 měsících přečteš můj příspěvek, ale věřím, že už máš rozhodnutí za sebou, a sice to nejlepší jak pro rodinu, tak i PRO SEBE. Přečetla jsem celou diskusi a většina diskutujících obhajovala právo počatého dítěte na život, ale málokterá se zamyslela, co jeho narození bude znamenat PRO TEBE. Máš už 3 malé děti (6 let jsi na mateřské) a to nejmladší nosí ještě plínky. Je Ti přes 40, máš zdravotní problémy, zhoršující se skolióza páteře, psychické i fyzické vyčerpání, navíc jak píšeš, manžel se doma moc nevyskytuje (snad alespoň rodinu finančně zabezpečí, ovšem v dnešní době vysoké nezaměstnanosti to tak nemusí být napořád, třeba je podnikatel kterému se daří, ale to taky nemusí být setrvalý stav… ), tak jsi na děti celý rok v podstatě sama, navíc rozhodnutí nechal, a promiň, alibisticky a rádoby „velkoryse“ na Tobě, jakoby to těhotenství byla jenom Tvoje věc. Těšíš se po letech MD do práce, mezi lidi a i když jsi jak píšeš nikdy netoužila po kariéře, tak pokud máš reálnou možnost vrátit se do pracovního procesu, je nejvyšší čas. To, jak Ti tady jedna diskutující radí, že Ti práce neuteče je dost krátkozraké, to by snad platilo za socialismu, ale v dnešní době? Kdo by Tě tak asi zaměstnal v nějakých 45+, se čtyřmi dětmi po odhadem asi deseti letech na MD? Když Ti bude 50, a manžel si během té doby nenajde mladou milenku a neodejde od rodiny (druhá míza, nebo mu bude vadit věčně unavená a vystresovaná manželka), což je dnes naprosto běžné, tak budeš mít nejmladší asi osmileté dítě, podlomené zdraví, pravděpodobně bez slušně placené práce, pokud vůbec nějaké…. A i kdyby se nic z toho nestalo, tak co bude dětem platná vyčerpaná, nemocná, nespokojená a unavená máma… Já vím, že jít na umělé přerušení těhotenství je těžké rozhodnutí, ale konkrétně ve Tvém případě máš podle mého názoru hodně reálných důvodů pro přerušení … jestli chceš relativně ve zdraví vychovat ty tři již narozené děti a taky úplně nerezignovat na vlastní život-porodila jsi 3 děti, starala se o ně jak píšeš převážně sama bez pomoci manžela, tak přece máš právo i na svůj život a ne se jen zcela obětovat pro rodinu. Držím Ti palce.