Re: Dcera sekla s flétnou

Nepovolila bych jí s tím seknout. Naši holku tohle potkalo letos (má skoro 11 let) a vykvákla se totálně na školu i na flétnu. Školu hodila na hák ve chvíli, kdy jí šlo o známky - nebýt skvělé třídní, která mi zavolala, probrala se mnou možnosti, poradily jsme se vzájemně, jak na ni, tak by měla letos "ták nádherné známky" až by nám zrak přecházel. Naštěstí pomohlo námi výrazně přitáhnout otěže, znovu jí oživit hranice a zabavit ji veškerýcg zdrojů zábavy, vysvětlit jí, jaké ji čekají prázdniny a ona začala makat a na poslední chvíli známky vytáhla.
Co se týče flétny máme pravidlo - pověsí na hřebík a bude splácet všechny prachy, které jsme do ní nacpali za těch skoro 5 let nacpali,- bez pár korun 2000 na pololetí fakt málo není.
Flétna ji baví stále a ani nebylo období, kdy by ji nebavila ale nebaví ji najednou hrát to co se po ní chce - chce si hrát téměř výhradně jen to co ji baví a kdy se jí chce - stejně tak nemá problémy se školou ale nebaví ji dělat to co se po ní chtělo... Nicméně našli jsme řešení. Letos končí v ZUŠ v krajském městě u rodinného přítele a bude docházet do ZUŠ na pobočku tady v městečku, kde chodí i na ZŠ. Navíc bude chodit k učitelce, kam dochází i její kamarádka a bude pokračovat ve hře na altovou flétnu s tím, že budou udržovat i zobcovou, na kterou hrála 3 roky než přešla na altovou a bude tam vodit i ségru na klavír. Má přislíbeno, že od 6. třídy může začít hrát na příčnou a střídat zobcovou, altovou a příčnou... Nevím samozřejmě, co je za problém u vás, ale u nás ještě vloni byl problém, že jedna hloupá spolužačka se jí posmívala, že hraje jen na flétnu - ovšem neví, že na flétnu umí pískat kdekdo, ale pořádně zahrát zase tolik lidí fakt neumí U nás tedy pomohlo přidání altové flétny a na půl roku s mohla vyzkoušet docházení na kytaru - ta ji neoslovila a po půl roce ji skončila.
A jinak, proč nechceme ustoupit a dovolit aby s flétnou přestala - už to párkrát zkusila, vřískala, že hrát nechce, nebude... Nepovolíme jí přestat už jen proto, že já jsem takhle v 11 letech pověsila na hřebík cello a po pár letech až jsem z puberty vylezla jsem byla zoufalá a nešťastná, že ho nemám (samozřejmě jsem ho prodala) a navíc po těch dlouhých letech jsem na něj ani neuměla pořádně brnknout... Takhle mám x kamarádek a kamarádů, kteří dopadli stejně. Nemáme s dcerou žádné ambice na konzervatoř (to by je musela mít ona sama), nenutíme ji hrát hodiny denně, ale bude chodit hrát a bude hru rozvíjet minimálně do té doby, do kdy ji budeme schopni ohlídat, aby tam chodila a hrála.
Hraje opravdu hezky, tu a tam hraje s orchestrem... seč to půjde budeme chtít, aby hrála.
Nakonec jsem někde četla, že všichni velcí hudebníci, jsou dnes velkými hudebníky jen díky rodičům, kteří jim nedovolili se na hraní vykašlat. Nicméně, aby byla velký hudebník nepotřebujeme