Re: Nesoulad partnerů při uvažování o osvojení dítěte

Osobní zkušenost.

Myslím, že je třeba dát manželovi čas, aby tu myšlenku takříkajíc "strávil", aby měl čas o tom trochu přemýšlet, pročíst si třeba příběhy lidí, kteří už dítě osvojili. Ty už se tou myšlenkou určitě zabýváš delší čas a už jsi se vlastně rozhodla, že by to byla cesta pro tebe. Ale tvého manžela to dosud ani nenapadlo! Netlačila bych, ale tak nějak nenásilně o té problematice mluvila a ono se uvidí.

Tak to zafungovalo u nás, když jsme se 4 roky marně snažili o druhé dítě, tato myšlenka mě nadchla, manželovi pak trvalo asi rok, než jsme šli pro papíry na osvojení. Oba svobodně rozhodnutí do toho jít a také se souhlasem syna! Ale na úřadu jsme dostali dost ledovou sprchu, prý jsme si už biologickou potřebu splnili (1 vlastní dítě) a tedy šance na osvojení téměř nulová. Pouze pěstounství, což jsme zase nechtěli my... Takže to pro nás skončilo dříve než to začalo. A za dalších 6 let se narodila dcerka, nakonec to tak asi mělo být a už se na úřednice ani moc nezlobím.