Re: Vliv porodu a separace na poporodní blues

Pěkné dopoledne,
tak za mě a moje porody:
první syn - těžký porod pro něj (od příjmu slabé ozvy, takže se porod urychloval co to šlo, nakonec musel ven rychle, takže vakuovou pumpou), kříšený, takže raději dvě hodiny v inkubátoru. Já totálně vyděšená prvorodička, co neměla nikdy s miminky a jejich potřebami zkušenost, navíc laktace nastoupila ve velkém stylu. Po dvou dnech skončil syn na fototerapii a mně se teda poporodní blues rozjelo až moc. Vzpamatovávala jsem se z toho celé šestinedělí, navíc syn byl uřvané, nespící miminko, takže jsem jen nosila a chovala a spala s ním v náručí. Teď už se tomu směnu, ale vůbec mi nebylo v té době do smíchu. Přesto jsem synka milovala od první chvíle, co jsem ho viděla, byl prostě nádherný. :)

druhý syn - hodně rychlý porod, takže ač měl obdobné problémy jako starší, tak nedošlo ani na kříšení ani na pumpu či kleště. Hned jsem ho dostala na sebe a byla to láska na první pohled (až nečekaná, protože jsme si nechali překvapení a až do poslední chvíle doufali v holčičku) a dodnes se na něj nemůžu vynadívat. Synek je roztomilé sluníčko a narozdíl od staršího bratra si všechny umí omotat kolem prstu.