neblbni

sebevědomé chování se lze NAUČIT.

Znám to na sobě.

Zná to skoro každý, kdo ne, pravděpodobně kecá - že se i normálně zdravě sebevědomému člověku v některých situacích nebo před některými lidmi sebevědomí scvrkne či otřese, často je to iracionální, cop já vím, nejaká podvědomně aktivovaná zkušenost z dětsví z podobné situace či podobným člověkem - můžeš se naučiot chovat tak, jako bys normálně sebevědomí cítila a za chvíli ho cítit začneš.

Já se za zdravě sebevědomou považuju, obvykle jednám s lidmi v modu "já pán - ty pán", ale prostě nekdy mne to taky z ničeho nic překvapí - ale poznat to asi není, protože se ke mne jako k onuci nikdo nechová. Taky se snažím určitým způsobem odlehčit situace, kdy mám dojem, že začíná jít o "boj o moc" - ze strany druhého i z mé strany , to se taky stane skoro každému, že někdy začne "značkovat teritorimum", nebo "natřásat peří" nebo "vlnit hřívu", naučila jsem se to jakž takž sama, se v těhle situacích jednak nedat a jednak sama nezastrašovat, ale opravdu si myslím, že práce s psychologem na tomhle by ti prospěla. To nezvracíš z tchýně, to zvracíš z vlastního strachu, že te kdejakej Lojza může zahnat do úzkých.