Re: dnešní ,,na vždy svoji,,

Jj, tak nějak.
I když zajíc v pytli podle mě existuje, byť je to malé procento a kromě toho je otázka, nakolik je ho mladý a úplně nezkušený člověk schopný rozpoznat, zvlášž pokud má hlavu pořádně vymytou určitým druhem masírky.
Ono ale pokud lidé spolu nějaký čas jsou a existuje mezi nimi nějaká intmita, byť nesouloží, tak jde hodně vycítit.
A pak si ještě myslím, že samotné očekávání "velkého třesku" po svatbě může být ošemetná věc.
Já jsem zažila s prvním partnerem hodně dlouho odkládaný začátek sexuálního života a umím si přdstavit, že kdybychom se mohli vzít, tak jsme to možná taky odložili na "ažposvatbě" i bez církve, byli jsme hodně zamilovaní a idealisti. Občas na to myslím, jaké bychom asi měli manželství.
A pak máš ještě tu věc, že ve dvaceti letech není každý ready se oženit-vdát, někdo už na to zralý je, ale často to tak není. Já jsem třeba nebyla. Kdybych měla čekat, až zmoudřím, získám profesi, kterou doopravdy chci a potkám toho pravého, čekala by mě "čistota" do cca 33 let.
Mně třeba ta Zdeňka připadala na vdávání OK, úplně akorát. U něj je to otázka. Ajťáci klamou tělem, může to být všelijak. Ale je to chlapeček a má ještě hodně stupňů volnosti než dospěje.