Re: Spokojenost se jménem

jé, já mám kolegyni, která se jmenuje Jarmila a říká se jí Jaruško, Jarko... jméno Jarmila vůbec nepoužívá , ač ho má v rodném listu.
Jinak moje švagrová si byla nucena naším státem změnit jméno v dospělosti, přestože to původní se jí moc líbilo. Když se narodila(1953), narodil se sousedům v domě chlapeček a protože její otec byl v té době na vojenském cvičení, nabídl se soused, že nahlásí na matriku v okresním městě obě narozené děti najednou, aby se tam novopečená maminka nemusela harcovat se třemi malými dětmi sama. No a zpět přivezl výpis z matriky namísto rodného listu se jménem Eva. Celé roky se nic nedělo, chodila do školy, udělala řidičák, vdala se, problém nastal, až když se jí narodilo první dítko. Zjistilo se, že ač na výpisu z matriky je Eva, tak zapsané je tam ve skutečnosti Vlasta, což bylo jméno sousedovic chlapečka a zřejmě ještě podroušený soused nahlásil obě děti se stejným jménem. Švagrová si chtěla jméno úředně změnit na Eva, ale nebylo jí to povoleno s dodatkem, že Vlasta je staré české jméno a nemá hanlivý význam, tudíž není pro změnu důvod . No tak má od 25 let v občance Vlasta, v práci jí říkají Vlasta a rodina a kamarádi dál Eva, plus na všech dokumentech do 25 roku věku mám samozřejmě taktéž Eva. Zkrátka úřední šiml tenkrát zařehtal opravdu pořádně.