Tak ač jsem předpokládala, co předpokládala!, byla jsem si téměř jistá, že nezvládnu "dožít se" termínu porodu - ejhle
- už mám 4-tý den po stanoveném termínu a nijak se mi nezdá, že by se naše holčička chystala ven, má to zjevně těžce na háku, beruška
.
Vzhledem k tomu, že jsem 8-mý a 9-tý městíc těhotenství (tedy takřka plných 8 týdnů) žila v rozbombardovaném bytě (rekonstrukce kuchyně a obýváku ve 3+1), což znamenalo 3 týdny stavebních prací (žili jsme v pokojíčku a ložnici) a 5 týdnů truhlářských, takže jsem denně uklízela, aby se dalo existovat ve zbytku bytu ... no, nebylo to pijánko kliďánko, to fakt ne... v průběhu té reko jsem zvládla, aby se to nepletlo, že, chřipku svoji + synka a svoji téměř 3 týdenní virózu.
Naštěstí už jsem nechodila do práce.
První dítko jsem měla sice vyvolávané o cca 5 dní, ale bylo to díky odtoku plodovky a absenci kontrakcí.
Oprávněně jsem se tedy domnívala, že TP je něco, k čemu se možná dostanu, spíš ale jen přiblížím.
Teď se každý den ukládám ke spánku (no, zase nespím, klasika - jako u prvního nespavost v těhotenství - dám tak 4 hodiny za 24h
) s tím, že jsem zvědavá, jestli to bude UŽ dnes a pokaždé jsem překvapená, že JEŠTE NIC
.
Tohle těhotenství - a naše holčička na kterou se všichni moc těší - je pro mě něco jako zázrak!, takže čím víc čekám tím víc si říkám, že, i když to bříško je fakt nepřehlédnutelné a fakt na něj nejde zapomenout, se se mi to snad opravdu jen zdá, že to není pravda a ....asi už mi z toho hrabe!
Navíc - Manžel je z toho úplně hotovej a psychicky to v posledních dnech vůbec nedává
- jako vím to o něm, že není schopen zvládat tyhlety nestandardní situace - ač já kolem sebe šířím klid, pohodu, dobré jídlo a pečení, on je úplně jurodivej a ...ano, nesnesitelnej!
Nebýt jeho, asi bych si to i užívala, už je všechno hotovo, já nemám žádné omezující komplikace, ale dnes mě tedy dohnal až k slzám, vzteku a hádce...
Navíc mi v porodce řekli, že pokud do středy nic, tak se naplánuje vyvolávání - tomu jsem se chtěla vyhnout, páč při prvním to fakt dost bolelo...
Ne že bych se tedy nějak moc bála, já vydržím všechno
, ale ... takhle jsem si ten konec těhotenství fakt nepředstavovala...chjo...jsem si myslela, že zažiju konečně přirozenej porod...
NO, třeba ještě zažiju
- naděje umírá poslední
.
A co vy, co jste "přenášely" - já vím, že o přenášení se mluví až od 42tt... jak jste to prožívaly???
Klíďo se rozepisujte
, ať mám co číst - já jsem z toho všeho, co se událo za poslední 3 měsíce tak vykolejená, že se nejsem schopna soustředit na žádnou knížku a ani na film
...
MarMat (doufám, že jsem to nepomotala) - co holčička? Dobrý???