Re: Jak s respektem na 4 leteho neposluchu

Tak zkus třeba malý nezájem o jeho extempore...nereagovat na jeho reakce...někdy je to cesta.
Já mám děti čtyři, taky každé jiné, na každé platí něco jiného...na jednoho by platila přísná důslednost, ale je to hlavně šílená pruda pro mě, důsledná nejsem ani trochu, jsem silně loajální...a musím se moc moc snažit. Přesto přes moje určité hranice nejde vlak a to se prostě u nás doma obecně ví a všichni to dodržují.
Na každé dítě se stejně musí jinak.

Já po tom všem soužitím s dětmi z široké rodiny a ve škole a tak opravdu vřele doporučuju k přečtení dvě knížky od Kevina Lemana (Do pátku bude vaše dítě jiné a ještě jedna...nemůžu si vzpomenout na název...), už tedy poněkolikáté , je v nich strašně moc dobrých jednoduchých a funkčních rad. Škoda, že jsem je nečetla dřív.
Samozřejmě každé dítě reaguje na něco jiného, každé je jiné (a je to dáno už při narození), má určitý styl vnímání, jiné dispozice, třeba s berany je obecně horší pořízení...ale co je potřeba opravdu v dítěti pěstovat, je respekt, dodržování hranic (každá rodina je má někde jinde)..je toho víc.
Ono totiž přílišná volná výchova nebo ústupky, nedůslednot, neklid rodičů atd. spoustu dětí strašlivě vykolejuje, nedává jim pocit bezpečí...a odráží se to zase v jejich chování v začarovaném kruhu.

Já se musím přiznat, že jsem se jednoho svého dítěte v jeho útlém věku trochu "bála", bála jsem se jeho reakcí, jeho přehnané a uzurpátorské potřeby péče a aktivit, které zaměstnávaly celou naši rodinu. Spalo cca 6-7 hodin denně, jinak vyžadovalo stálou pozornost a podněty. To bylo ale opravdu v době, kdy bylo malinké, cca do roku, jak začínalo brát rozum a reagovalo na naši výchovu (konečně), začalo se to rychle spravovat...ale jako mimino mělo rozhodně nad námi navrch. Dělo se mi to (a tyhle pocity jsem fakt měla) jen u jednoho jediného děcka ze 4, dodneška na tu dobu nerada vzpomínám.
Dneska vím, že nás prostě a jednoduše prohánělo a dožadovalo se razantně pořád čehosi , protože mu to zůstalo dodnes , a musím být stále ve střehu, aby nezašlo za naše hranice...což zkouší stále svými (dnes už ale spíš milými) způsoby.
Rozhodně bude časem líp, ale fakt bych mu dala najevo, že něco je fakt už přes čáru a fakt ne.

Zkus tu knihu, jestli ráda čteš.
Jinak je tohle dítě prostřední nebo nejmladší?