Chci konečně žít

Potrebuji poradit, mozna se I vypovidat. Muz po 3 mesicich aferky s kolegyni jiz pres mesic bydli u ni, lasky sveho zivota. Nemusim podotykat, ze ona je mladsi, bezdetna a silene chapava. Kdyz pominu nejvetsi perly typu ona je tak jina, ona mi tak rozumi, strasne mi na ni zalezi, nejvic se placam v tom, ze rodine nedal ani sanci.Vse rozhodl nemilosrdne a zcela bez emoci. Ze nasim detem rodinu rozbil bez varovani, bez diskuse.Deti oddelil, dceru vzal sebou, ja zustala se syny. Nejmensimu jsou 4. Deti jsou sklesle, to muz nevidi, je pryc. Jeho predstava je, ze kdyz je stastny on, budou asi vsichni.A me tu maly syn vecer breci, kde je tatinek. V te chvili bych byla schopna vrazdit. Take se nedovedu smirit s myslenkou, ze deti by mely vidat tu slecnu, ktere nemuzu prijit na jmeno. Priznam se, ze jsem ji volala a ona je tak vysmata. Deti si zvyknou, muz ma pravo byt stastny, hlavne, kdyz detem vse zaplati...
Obecne se snazime zit dal, mame zazemi, vybornou rodinu. Ale v noci se mi spatne spi.Nejsem schopna tu "zradu" prijmout city, rozumove ano, to na 100%. Jak z toho ven?