Re: Martule

Prostě proto, že je to tak v Bibli. Napíšu ti sem několik odkazů na Bibli. Prosím, přečti si to ve své Bibli a přemýšlej o těch příbězích. Vše co je v Bibli je napsáno pro nás, abychom se poučili.
Pro vyloučení někoho neboli pro odnětí pospolitosti (přerušení společenství) někomu se Bůh rozhodl v řadě případů. Např. Odsoudil k smrti Adama a vyhnal jej i jeho manželku Evu ze zahrady Eden. (1.Mojžíšova 3:19, 23, 24)
Kain byl vypovězen a stal se tulákem a uprchlíkem na zemi.(1.Mojžíšova 4:11,14,16)
Andělé, kteří zhřešili, byli vhozeni do tartaru, stavu husté tmy, kde jsou uchováváni k soudu. (2.Petra 2:4)
Dvacet tři tisíc smilníků bylo za jediný den odříznuto od Izraele. (1.Korinťanům 10:8)
Na Boží příkaz byl usmrcen Achan, protože ukradl to, co bylo zasvěceno Bohu. (Jozue 7:15, 20, 21, 25)
Levita Korach byl společně s Datanem a Abiramem z kmene Ruben odříznut za vzpouru, a Miriam byla postižena malomocenstvím; kdyby za ni Mojžíš neprosil, možná by jako malomocná nakonec zemřela. Byla tedy vyloučena z izraelského tábora a 7 dní musela zůstat v karanténě. (4.Mojžíšova 16:27, 32, 33, 35; 12:10, 13–15)
V Izraelkém národě to takto pokračovalo i nadále. Forma trestu, ze které se mohli poučit. V době Ježíše strach z vyloučení neboli „exkomunikace“ bránil některým Židům, dokonce i vládcům, aby Ježíše vyznali. (Jan 9:22, 12:42) Příkladem toho, že synagóga takto postupovala, je případ slepého muže, kterého Ježíš uzdravil a který o něm mluvil příznivě. (Jan 9:34)
V době své pozemské služby dal Ježíš pokyny, jak postupovat v případě, že se někdo proti jinému člověku dopustil vážného hříchu, ale přitom šlo o hřích takové povahy, že pokud se věc řádně vyřešila, nebylo nutné zapojovat do celé záležitosti židovský sbor. (Matouš 18:15–17) Ježíš povzbuzoval k tomu, aby bylo vynaloženo opravdové úsilí na pomoc provinilci, ale zároveň aby byl sbor chráněn před neústupnými hříšníky. Jediným tehdejším Božím sborem byl sbor Izraele. Na provinilce, který odpovědným mužům odmítl naslouchat, se mělo pohlížet jako na ‚člověka z národů a výběrčího daní‘; společenství s nimi se Židé vyhýbali. (Srovnej Sk 10:28.)
Apoštol Pavel na základě autority, jež mu byla svěřena, nařídil, aby byl vyloučen krvesmilník, který si vzal manželku svého otce. (1.Korinťanům 5:5, 11, 13) Pavel tuto autoritu uplatnil také v případě Hymenaia a Alexandra. (1.Timoteovi 1:19, 20)
K hříchům, za které může být člověku odňata pospolitost s křesťanským sborem, patří smilstvo, cizoložství, homosexualita, chamtivost, vyděračství, krádeže, lhaní, opilství, utrhání, spiritismus, vraždy, modlářství, odpadlictví a působení rozdělení ve sboru. (1.Korinťanům 5:9–13; 6:9, 10; Titovi 3:10, 11; Zjevení 21:8) Jestliže někdo podněcuje vytvoření nějaké sekty, je před tím, než je mu odňata pospolitost, nejprve dvakrát milosrdně varován. V křesťanském sboru platí zásada vyjádřená v Zákoně, totiž že obvinění musí být potvrzeno svědectvím dvou nebo tří svědků. (1.Timoteovi 5:19) Ti, kdo byli usvědčeni z hříchu, jsou na základě Písma pokáráni před „přihlížejícími“, například před těmi, kdo dosvědčili hříšné jednání, takže i oni budou mít před tímto hříchem zdravou bázeň. (1.Timoteovi 5:20; viz heslo POKÁRÁNÍ.)
Křesťanský sbor je v Písmu také vybízen, aby přestal pěstovat společenství s tím, kdo je nepořádný nebo jedná nesprávně, ale kdo si ještě nezasluhuje úplné vyloučení. O této věci napsal Pavel tesalonickému sboru: „Přestaňte se s ním stýkat, aby se zastyděl. A přece ho nepovažujte za nepřítele, ale dále ho napomínejte jako bratra.“ (2.Tesaloničanům 3:6, 11, 13–15)
A co se týká těch, kdo byli křesťany (Svědky Jehovovy), ale později zavrhli křesťanský sbor nebo z něho byli vyloučeni, apoštol Pavel přikázal: ‚Přestaňte se společensky stýkat s takovým člověkem.‘ A apoštol Jan napsal: „Nepřijímejte ho nikdy do svých domovů ani ho nezdravte.“ (1.Korinťanům 5:11; 2.Jana 9, 10)
Ti, kdo byli vyloučeni nebo odešli, mohou být v případě, že projevují upřímné pokání, do sboru opět přijati. (2.Korinťanům 2:5–8) I to je pro sbor ochranou před tím, že by byl Satanem přelstěn, kdyby nejprve přehlížel provinění, a pak upadl do druhého extrému a byl nelítostný a nebyl ochoten odpustit. (2.Korinťanům 2:10, 11)
My, ani Bůh ty lidi nepřestaneme milovat. Je to pro ně pomoc, aby se vzpamatovali.
Je jedno, jaký je Váš osobní názor, pro mě je důležité co se píše v Bibli. Jsou situace, kdy se našim bývalým bratrům a sestrám nevyhneme. V těchto situacích to není úplné odříznutí, ale už to není blízké přátelství a bratrství. To, co bylo pro oba spojující ten člověk z vlastní vůle odmítl.