Re: Soniana

Soniano,

hlásat Evangelium jako radostnou zvěst je jistě poslání každého křesťana a nemá mu být jedno, co bude s ostatními. Ale... Učedníci byli vysláni těmito Ježíšovými slovy (dle Matouše 28, 16-20, ČEP) Jedenáct apoštolů se pak odebralo do Galileje, na horu, kterou jim Ježíš určil. Spatřili ho a klaněli se mu; ale někteří pochybovali. Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Bylo to vyslání apoštolů, konkrétních jedenácti. A ano, jsem přesvědčená, že se do jisté (a poměrně značné) míry přeneseně týká všech křesťanů. V těch verších je však také jedním dechem k "získávejte učedníky" i "křtěte". Přesto křtění zůstává (a byl od prvopočátku) výsadou pověřených (kromě specifických situací). Apoštolové prošli poměrně důkladnou přípravou, strávili v Ježíšově blízkosti dlouhý čas, učili se od něj.
Mně se s tím spojují ještě další verše, tentokrát Pavlův text z listu Římanům: Každému z vás říkám na základě milosti, která mi byla dána: Nesmýšlejte výš, než je komu určeno, ale smýšlejte o sobě střízlivě, podle toho, jakou míru víry udělil každému Bůh. Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy. Máme rozličné dary podle milosti, která byla dána každému z nás: Kdo má dar prorockého slova, ať ho užívá v souhlase s vírou. Kdo má dar služby, ať slouží. Kdo má dar učit, ať učí. Kdo dovede povzbuzovat, nechť povzbuzuje. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo se stará o trpící, ať pomáhá s radostí.

Osobně jsem si z toho vzala mimo jiné toto: svou vírou se nijak netajím, mé okolí o ní ví. Ochotně se pouštím do hovoru s kýmkoliv, kdo se mnou o víře chce mluvit a začne - nebo nezačne, ale mám z něj pocit, že neví, jak by začal. Ale dar učit mám v omezené míře. Sama jsem k víře "přišla" pomalu a bez prudkého zlomu, kvůli tomu si s sebou vleču mnoho věcí, které by bylo lepší odhodit a já to nějak neumím, ale na druhou stranu mi snad zůstalo / bylo dáno určité pochopení pro lidi, trmácející se podobnou cestou, jakou jsem šla já. Těm snad dokážu s Boží pomocí nabídnout pomoc či povzbuzení; jiné raději přenechám jiným, jinak povolaným.