Re: Rozvod jako společensky nepřijatelný akt

dobrý den, taky uvažuji o rozvodu, ale pořád váhám, jestli dělám správně. S manželem jsem celkem 13 let, z toho 6 let manželé, máme 4letou holčičku. V době, když jsem byla na mateřské, s manželem jsme se začali hádat, je hodně náladový, mě předhazoval, že mám doma pohodu, zatímco on musí makat, žárlil na mé koníčky atd. a především mi vadilo, že i v blbostech mi pořád lže, přetvařuje se. Nakonec jsem si začala něco s o 13 let mladším klukem, přitahoval mě delší dobu, vždy jsme si hezky popovídali, jako bychom k sobě patřili. Zamilovala jsem se, otevřel mi oči a já tak poznala, že život se má prožít a ne jen žít, důvěra, láska, upřímnost, otevřenost ve všem včetně nádherného sexu, to vše co mi u manžela chybělo. Nakonec mi i došly takové "smutné" věci, které sem dříve přehlížela a to např. to, že se mi s manželem nikdy moc nelíbilo líbání, nikdy za celých 13 let jsem s ním nezažila co je orgasmus. Po různých peripetiích, jsem nakonec až po roce za přítelem odešla, manžel bojoval o dceru, nakonec máme tedy střídavou péči. Po skoro roce bydlení s přítelem jsem šla zpět k manželovi, chyběla mi dcera, do to čas vánoc, kdy to vycházelo, že dcerka měla být na štědrý den u manžela. Chtěla jsem se rozumně domluvit na svátcích atd. ale s manželem to nešlo, věděl a moc dobře pořád ví, že přes dceru mě má dobře zaháčkovanou a využívá toho. Když je v úzkých, vydírá mě přes dceru atd. Ale jak říkám i u přítele byly sem tam mráčky, i když většinou právě skrz manžela, tak jsem si řekla, že kvůli dceři to ještě zkusím dár dohromady, manžel mi pořád psal sms, že se zlepšil, čeká na mě, má nás obě rád, at nerozbíjím rodinu a že už nelže. Uvěřila jsem a vrátila se. Několik dní jsem i přítele ignorovala, jeho volání, sms, ale pak jsem zjistila, že mi opět manžel zalhal a zatímco mě lákal přes dceru domů, tak měl známost. Psal si s ní a volal ještě v ten den co jsem se vrátila domů. Kdyby mi to přiznal, řekla bych si jsme si kvit, jedeme od nuly, ale horší je to, že mi to zapřel, i tu sms, kterou jsem viděla v jeho mobilu a jen mě tak tedy tahal za nos, to mě zamrzelo. Prosila jsem ho, že budu potřebovat více času, že mi ted jeho dotyky nejsou příjemné, vydržel to dva dny a pak mi chce dávat pusy a je dotčenej, když je nechci. Pohádali jsme se i před štědrovečerní večeří, vztah je hodně rozbitý, já vlastěn žila skoro rok od něj a jen jsme si dceru o nědělích předávali. Nějak jsem ale měla ten pocit, že to musím zkusit znovu, ale na přítele myslím, ale držím se. Manžel je pořád lhář a zatímco mě přes dceru lákal domů a psal jak mě miluje a čeká na mě,měl poměr s naší sousedkou. To se příčí, nic mě tu nabaví, přítel o mě pořád bojuje a stojí a chce at se vrátím zpět. Nevím, co mám dělat, bojím se rozvodu, i mi manžel řekl, jestli ho podám, že budu mít peklo, že bude bojovat o dceru, aby jí měl jen pro sebe, a at si to dobře rozmyslím, že nás jen všechny zničím a především ublížím dceři. Že on mě pořád miluje a stojí o mě, ale já už mu prostě nedokážu důvěřovat, milovat ho, dát mu sama od sebe pusu natož něco víc. Mám tomu zase dávat čas? Nebo raději zajet zpět do již téměř roku zajetých kolejí, než si dcera zase zvykne, že jsme s tatínkem pohromadě? A bylo by to pak pro ní ještě horší, kdybych zase po xx měsícíh odešla a zajeli jsme na střídavou péči? Ted bych jí ještě vysvětlila, že jsem měla v práci prázdniny a byly Vánoce, takže by to pochopila. Nebo zkousknout manželovi ulhanost a čekat, jestli se ta chemie nevrátí? Vrátí se vůbec někdy?