27.11.2012 14:56:13 Markéta
Re: Můj šestiletý syn se dozvěděl o konci světa 21. 12. 2012
Hroudo a to já si o sobě myslím, že jsem pesimista, ale ty máš přímo morbidní myšlení.
Jak jsi tu nedávno v jedné diskusi kamarádky těžce nemocné kamarádky radila, aby se začala vyrovnávat s koncem, přestože byla teprve na počátku diagnózy a ani bojovat nezačala.
Já tě upozorňuju, že jsou dva typy lidí. Lidi jako ty, co si v tom svým způsobem bahní, s každým odkývou tu nejhorší variantu, v očích chmury a zmar a pak klidně jdou vesele na pivo nebo se nedlábnout nebo cokoliv z požitků a tyhle vize pustí z hlavy. Nezničí jim to většinu života.
Jejich diskusní protějšek, pokud je ale jinak založený, může být počvaňháním s lidmi tvého typu naprosto paralyzovaný, protože on to za hlavu hodit neodkáže, naprosto to otráví jeho perspektivy a vizi do budoucna.
Holčičce bych řekla, obzvlášť, pokud je hodně citlivá, že konec světa jednou jistě přijde, ale klidně to může být až za sto tisíc let. Nikdo to neví, jak je psáno v bibli. Nebudu to s ní rozmatlávat a chmurné vize v ní posilovat.
Ostatně ta morbidita, ta rozkoš vzbuzovat v lidech hrůzu z konce světa je teď už markantní, před pár lety se na tohle téma točil film jednou za onoho času a většinou měl jakés takés nadějné vyústění. Teď už je filmů na tohle téma jako hub po dešti, až to ubíjí a už ani nemají ani stopu nadějného vyústění.
Jenže - někdy si říkám, že on ten strach taky komusi slouží. Lidi neví, jestli se mají bát dřív ekonomického kolapsu, nebo ufonů, nebo zvýšení DPH. Čím jsou udeptanější, tím pro někoho líp.
Odpovědět