Re: Panoptikum u Apolináře

Většinou nepřispívám, vlastně vůbec...tenhle článek mě zvláštně nadzvedl...Nechápu především tu agresi, která čpí z článku autorky, ačkoliv ona sama ji odsuzuje na straně druhé...Obě moje dcery se narodily u Apolináře, přirozenou cestou, vše zcela v normálu, bez přítomnosti otce - nechtěli jsme ani jeden, čili pouze já a personál...oba porody byly moc fajn záležitostí, s personálem jsme si, dá li se to u porodu říci, užili docela psinu a nějak jsem vůbec nevěděla, proč bych novorozeňata (donošené, zdravé děti, pravda ) neodevzdala na běžnou kontrolu personálu a dále pak do péče sester, abych jen prostě pár hodinama spánku nabrala sil na další dny, týdny, měsíce, roky atd...Nerozumím tomu...Nikdy jsem nepocítila, že by ta půlka noci, co jsem spala a mimino u sester nejspíš taky, nějak ovlivnila náš vztah...A to nemluvím o tom, kdyby vše s miminy nebylo v pořádku, pak jsem za lékaře, zjm. ty u Apolináře určitě vděčná....Přijde mi to jako obrovské přehánění nastalé situace, je to jen a jen můj názor...Stejně jako ten, že jsem prostě zcela přirozeně a automaticky při obojím odchodu z porodnice u Apolináře došla poděkovat sestrám i lékařům za zcela příkladnou péči a bezva přístup ke všemu...Koupila jsem i čokolády :o))