Jak ochránit dítě před šikanou?

Bohužel se stalo (nebo to vypadá, že se brzy stane) to, co jsem nejvíc nechtěla, proto si jdu pro radu. Nebo útěchu. Nebo co já vím... Pokusím se to nějak popsat, snad to bude srozumitelné.

Synovec (12let) nastoupil letos na osmileté gymnázium. Předesílám, že tam přešel z vesnické malotřídky, kde je systém známkování poněkud...ehm...VELMI benevolentní (např. 4 chyby v diktátu za jedna mínus). Na stejnou školu chodil i můj brácha (jeho táta), ten je celej unešenej a nakřivo, na třídní schůzce si sedl hned do první lavice, ke všemu se hlásil (být předseda SRPŠ, organizace třídních akcí apod, přitom bydlí přes 25km od školy a byli tam i místní rodiče, kteří by to měli jednodušší). Ale to není podstatné, brácha se prostě v klukovi vidí, školu miloval, potkává se opět se "svými" učiteli, prostě jakoby se vrátil do lavic a svých mladých let.
Já na tu školu chodila taky, taky jsem tam přešla z 5tř. na osmileté gymnázium, ale po dvou letech jsem odešla na klasickou základku. Jednak jsem měla dost problémy s učivem (kvůli systému známkování) a za druhé - a to hlavně - jsem byla šikanovaná. Fyzicky, ústně, od spolužáků, od učitelů...no nechci na to vzpomínat, byly to nejhorší dva roky v mým životě, školu a všechny takřka její učitele fakt k smrti nenávidím a vyhýbám se jim obloukem. Zkažený dva roky mi nikdo nevrátí, sebedůvěra se mi vracela hoooodně pomalu a dodnes mám občas psych.problémy, když se mi vrátí nějaká situace z té doby.
A abych už přešla k tomu podstatnému - synovec se na školu těšil, je šikovný, chytrý, bystrý, s učením žádné velké problémy nemá, učivo ho baví, těšil se na nové předměty, učitele i spolužáky. Rodiče ho motivují, aby se doma připravoval, učí se s ním, pomáhají mu při řešení úloh a má slíbeno (prý), že když udrží průměr nad 2.0, tak dostane notebook. On miluje počítače a vše, co se jich byť jen okrajově dotýká, takže je to pro něj obrovská motivace a výzva. A to je asi ten kámen úrazu, protože spolužáci se do něj dost ošklivě obouvají, že je šprt, že je hubeňour, že vypadá jako elf (má dlouhé světlé vlasy), posmívají se mu kvůli tomu, co mu moc nejde (např. běhání na čas v tělocviku a tělocvik vůbec) a tak nějak všeobecně jsou na něj dost ošklivý.
Sledovala jsem pár příspěvků na jeho facebooku, protože tam to hlavně řeší. Pět spolužaček se tam do něj dost nevybíravě pustilo, v komentářích padaly i sprostý slova a nezastal se ho vůbec nikdo. Na zeď už týden dostává urážlivé vzkazy, hanlivé obrázky apod. Spolužáci tam v komentářích jeden druhého chválí (Jóó, dobře ty, pěkně si mu to nandal(a)/jsi borec, jen do něj, do šprta/dejte elfovi zabrat apod).
Mně osobně je to krajně nepříjemné, protože přesně takhle to začalo u mně (to teda nebyl facebook, takže já to dostávala sežrat z očí do očí, popř. psanými papírky kolujícími mezi spolužáky,vzkazy na skříňce v šatně a tak) a nejraději bych tam těm holčičkám a chlapečkům napsala něco fakt peprnýho pěkně od plic. Ale nechci mu tím ještě ublížit víc, aby se do něj nepustily stylem "No jó, chudáček si postěžoval tetičce a ta teď dělá bububu" apod. Nejraději bych jim spleskala huby, to ovšem taky není asi žádné řešení. Mluvila jsem s ním o tom, je vidět, že ho to trápí a mrzí a že si taky neví rady. Rodičům to prý říkat nechce, (táta by mu prý stejně nevěřil) a tak mi jenom řekl "zatím dobrý".

Možná bych se do toho neměla plést, jen je mi ho prostě hrozně líto a chtěla bych mu pomoct. Nevím ale jak. On ví, že za mnou může kdykoliv přijít, cokoliv mi říct a že ho vždy vyslechnu, poradím mu a pomůžu, ale přiznávám upřímně, že v této otázce se cítím spíš víc tím ustrašeným malým šikanovaným dítětem, co neví kudy kam, než velkou dospělou ženskou, co si umí poradit a pomůže.
Co byste poradili(y)? Co mám dělat? Chtěla bych hlavně zabránit tomu, aby se to stupňovalo.