Re: Je tu někdo žijící v Číně?

teď jsem našla tvoje druhé téma o kočování - tam teda nemůžu přispět páč nejsem registrovaná.
Nicméně - manžel má nárok před podpisem smlouvy si na dané místo udělat výlet - firma by mu měla umožnit vidět, kde bude jaksi další roky existovat, jaké to tam bude s bydlením, zdravotnictvím, školou apod. Mému muži dali nabídku vloni v červnu, v červenci jsme se jeli na týden podívat a až v srpnu kývnul (tlačili aby se rozhodl hned, ale chtěli jsme to prostě zvážit a oni o něj stáli, taky jsme potřebovali vyjednat lepší podmínky než co nabízeli, zní to hnusně, ale nejedem sem pro lásku k Číně, taky jsme chtěli aby to bylo finančně zajímavé a ne že pojedem zas s holým zadkem domů - firma se například cukala proplatit dětem školné - ale to je tady závratně drahé - cca 70-100 tis. RMB za jednoho za rok, 1 RMB = cca 3 Kč, taky jsme chtěli troje letenky domů a ne jen dvoje za rok, aby taky někdo mohl přiletět za námi sem, pořádný limit na nájemné, protože to je tady taky mastné - máme 13 tis. RMB a vešli jsme se jen taktak, hezčí domy a byty jsou i dražší a doplácet jsme rozhodně nechtěli, taky částečnou úhradu dopravních nákladů - manžel má auto s řidičem do práce a z práce, já aspoň bus kartu - řídit tu nesmíme a ani bych v tomhle blázinci nebyla ochotná to zkusit, taxíky nejsou drahé ale blbě se "chytají", natož ty když budeš s kočárem.... to bych fakt měla podmínku aby vám dali auto s řidičem k používání, jinak se nikam nedostaneš, maminy s kočárkama tu na taxikáře nadávají kudy chodí neb je nechtějí brát).
My jsme nemohli taky odjet hned všichni, dcera měla právě nastoupit do první třídy a to jsem rozhodně chtěla aby byla tady v ČR, já jsem měla před sebou dokončit bakalářské studium, synek prvním rokem do školky. Takže manžel začátkem října odjel, přijel za námi v listopadu, pak na Vánoce, pak na velikonoce a pak v červnu si nás přijel odstěhovat s sebou. 9 měsíců jsem tu byla sama s dětmi, byl to docela záhul (nebyla jsem teda těhotná, ale konec studia mi dal fest zabrat, to byla doba kdybych tu partnerovu podporu opravdu potřebovala). Takže jsme tu od června, léto bylo obr vedro 30-38 stupňů, tajfuny. Teď prý má být "hezky", což nevím co je , nicméně tvrdí jak je tu čisto, je mi líto ale já ten smog vidím každý ráno, nic moc teda (jsme z Českého ráje, takže za životní prostředí tady to beru jako dost mínus). Děti si zvykly docela dobře, ale žádné kamarády tu nemají, každý týden na Skypu s babičkama si postesknou jak by k nim chtěli na víkend (my taky, byli jsme zvyklí mít občas večer pro sebe - babičky dost hlídaly, teď samozřejmě hlídání nelze, děti by nerozuměly nikomu kdo neumí česky, a takový tu nikdo není, jen jeden manželův kolega). Takže dělat dětem program celý prázdniny mě docela vysílilo, teď jim začla škola (škola a školka v jedné budově), dcera zvládá docela hezky, jsem překvapená, synek docela špatně, taky jsem překvapená.... výuka je v AJ, samozřejmě umí velmi málo, takže se budem muset hooodně učit, to bude taky na mě. Čili mé dojmy po dvou měsících - jsem vycucnutá, a to nemám žádné batole ani novorozence. Určitě se to časem utřepe, ale záběr to je. Nejtěžší je pochopit zdejší myšlení, zdejší logiku (pro nás totálně na hlavu postavenou), zdejší úroveň hygieny (podle toho co o hygieně vím se mi zdá že tu nejpozději předevčírem měli vyhynout na žloutenku), zdejší způsob chování (zírání, ohmatávání cizími lidmi, jejich hlasové projevy - hulákání, plivání, chování u jídla.....). Prostě jiný vesmír. Nejsou špatní, jen jsou naprosto naprosto jiní. Zatím nelituju že jsme tady, ale ty výhody uvidím asi až později. Jo a cizinky tu běžně mají "ayi" tj. něco jako aupair, a uklízecí lady jednou týdně (já jsem nechtěla, jsem chaotik a neumím si představit že mi někdo bude uklízet "můj" bordýlek).
Takže - nerozhodujte se ukvapeně, TEĎ si vyjednejte hlavně podmínky za kterých byste byli ochotní odjet, nebojte si říct o víc - navzdory vžité představě je tu draho (možná když je člověk ochotný žít v "čajna standard" tak to jde, ale v evropském standardu ne), a fakt to zvažte (s třema dětma sama celý den, i v tzv. "zahraničních" školkách a školách je spousta čínských dětí, většinou jsou ze smíšených manželství teda ale třeba můj synek je ve třídě se 14 dalšími číňánky a je to nářez). Narovinu bych řekla, že v této situaci (s dvěma mrňousky a břichem) by to po mě můj muž nechtěl, a určitě by si dokázal kariéru vybudovat jinou cestou.