S čím pro vás bylo nejobtížnější se vypořádat a vyrovnat po rozvodu?

Bydlení? Peníze? Hlídání pro děti? Sladit práci a péči o děti u samoživitelky? Samota? Pocit "zklamal mě/nezvládl(a) jsem to/takové vynaložené energie a stejně to nevyšlo a to jsem pro něj dělala..."? Výčitky, že jste dětem "rozbily/i rodinu"? Výčitky dětí vůči vám? Smutek po dětech ve střídavce? Vztek na nextku k níž ex odešel? ...

A za jak dlouho po rozvodu jste se s tím OPRAVDU vnitřně vyrovnali/y? A zůstaly jste přitom vyrovnávání (záměrně?) samy/i, nebo vám pomohla (rychleji) zapomenout (až) náruč nového partnera? Nakolik jste si z původního nezdaru vzali(y) poučení a nakolik se vám podařilo (u)dělat v novém vztahu věci líp?

A poslední otázka: při zpětném pohledu, dalo se TEHDY udělat něco "jinak" a nemuselo k rozvodu dojít? A mohly = uměly jste to TEHDY udělat (a jenom jste to neudělali(y)? Proč? Ze strachu, z pohodlnosti, nestál(a) vám za to?

Díky za všechny odpovědi