Taky se mi zhoršil požitek z knížky s narozením mrňouse, jenže to je kvůli tomu, že sama sobě nedovolím se plně soustředit, protože to bych přestala vnímat okolí. A teď pořád nechávám "zapnuté čidlo" na malého.
Ale když vím jistě, že si to dovolit můžu - obvykle, když jedu někam sama MHD a manžel je s malým doma, tak se zaberu do knížky úplně stejně jako kdysi - i stejně přejíždím stanice, jako kdysi
Výhodou rozhodně je, že čtu dost rychle (cca 100 stran za hodinu) - tak mi na ponoření se do děje stačí chvilička. Manžel čte výrazně pomaleji a tak mu trvá to "ponoření" mnohem déle a už třeba se ani nestihne začíst a doba vyhrazená čtení končí.
Na tohle by Ti mohly pomoci kurzy rychločtení - sama jsem na nich nebyla, ale prý se tam učí právě ten způsob čtení, který sama používám - tj. nikoli po slovech a řádcích, ale čteš plochu, třeba 4 řádky nad sebou a 5 slov do šířky.
Pak je dobré trénovat soustředění - na čemkoli, to je úplně jedno. Když víš, že si můžeš dovolit nehlídat okolí, tak se zcela zabrat do činnosti, kterou děláš - třeba při žehlení sledovat dráhu žehličky a třeba přemýšlet, jak se tam ta vlákna postupně narovnávají...nebo při vaření opravdu sledovat, jak třeba zelenina postupně mní barvu...cokoli, to je jedno, prostě věnovat se plně pouze té činnosti.
Trénovat soustředění a neničit si schopnost soustředění takovým tím velmi častým způsobem - "k žehlení televizi, k vaření rádio, k zalévání zahrady mobil u ucha..."
nemyslím si, že by čtení mělo jít s věkem bezpodmínečně do kopru. Můj táta si schopnost soustředění na konkrétní činnosti trénuje a udržuje celý život a čte teď zcela stejně jako kdysi, pohltí ho to a netěká.